Předcházející článek načrtl východiska udržitelného chování, popsané v napětí mezi vzájemným dualizmem a jednotou. Nyní autor rozebírá intelektuální vlastnosti člověka určující pro životní postoje. Říká, že musíme rozvíjet duchovní základnu a vytvářet tak sociální a emoční rovnováhu, jež usnadňuje kognitivní proces učení a může vést k udržitelnému jednání. Český překlad je zkrácenou verzí původního příspěvku.
Série článku se pokouší vyjádřit podstatu udržitelnosti. Autor nejprve podal přehled způsobů chování a úkolů vzdělávání, poté vytýčil směr, kterým se musí ubírat náš osobností rozvoj. V tomto stručném překladu původního textu je představena myšlenka, že kvůli jednotě musíme opustit vyšlapané cesty.
Text se zabývá výchozím postavením člověka při nahlížení jakékoli věci či činnosti a následným ovlivněním jeho jednání v závislosti na ontologickém východisku. Upozorňuje na nutné součinění s celkem a otevřenost. Vysvětluje základní princip udržitelnosti lidského vývoje.
Ekogramotnost je analyzována z hlediska svých základních složek v oblasti poznání, etiky a také ve svých důsledcích a praktických projevech. Závěrem je konstatování, že jde o nezbytnou součást vzdělání utvářející pozitivní postoj ke všemu stvoření.
Možnost podílet se na společném dobru je zásadní odpovědí na Kantovskou otázku „Co mohu činit?“ Praktický rozum, který se jí zabývá, otevírá prostor také pro environmentálně zaměřené úsilí.