Tato bajka ke mně doputovala elektronicky v době, kdy celá společnost žije rozhovory o ekonomické krizi a jejích dopadech na životy lidí. Probíhající volby byly plné hesel o sestavení odpovědného rozpočtu...
Ptali jsme se: Lubomíra Nátra, profesora fyziologie rostlin Univerzity Karlovy
Pane profesore, milý Luboši, mám tu čest Tě tu zpovídat jako prvního v plánované sérii rozhovorů s nestory environmentálního vzdělávání. Tedy nestory v tom dobrém slova smyslu – s těmi, kdo toho mají hodně za sebou, a o své zkušenosti se mohou a chtějí podělit. Protože životní moudrost je něco, co se z učebnic a přednášek naučit nelze. Takže – začínáme. Mohl by ses stručně představit?
V posledních letech se stala zřejmou nutnost věnovat pozornost environmentální výchově. Diskutuje se o tom, zda by měla být byť důležitým, avšak jen průřezovým tématem, či zda by se měla stát i samostatným vyučovacím předmětem. Nechci se však teď touto otázkou zabývat. Vycházím z toho, že environmentální výchova je důležitým posláním školy. Běžnou praxí při zavádění průřezových témat obecně je do jednotlivých předmětů - byť dost násilně - implementovat jejich prvky.