Každý rok vydávají orgány veřejné správy a samosprávy finanční prostředky na podporu formální i neformální environmentální výchovy. Protože zájem o dotaci je vždy vyšší, než dostupné zdroje, musí odpovědní pracovníci vybírat projekty, které podpoří. Jak ale ukázal výzkum mezi krajskými úřady a magistráty v roce 2009 (Činčera, Kulich & Gollová, 2009), používané metody výběru nezaručují, že budou skutečně podpořeny nejefektivnější programy. Odpovědní pracovníci zpravidla nevědí, jakým způsobem lze vyhodnocovat efektivitu programů či jak z projektové žádosti poznat, zda je zde předpoklad, že program naplní své výchovně vzdělávací cíle. Výsledkem je prostředí, které žadatele o grant nemotivuje ke zkvalitňování svých programů a ve kterém část vynakládaných prostředků mizí bez předpokládaného efektu.
V řadě zemí je přitom běžné, že donoři vyžadují po příjemci finanční podpory doložení efektivity podpořeného programu. Základním prostředkem k tomu jsou evaluační výzkumy. Evaluační výzkumy si zadávají realizátoři či sponzoři programů zpravidla u externích organizací či subjektů. Na jejich základě pak lze získat informace o efektivitě použitých strategií. Ty pak může využít realizátor pro zkvalitňování svého programu i donor pro rozhodování o dalším rozdělování finančních prostředků. Dlouhodobě pak na evaluačních výzkumech získá celá komunita: realizátoři budou připravovat kvalitnější programy a donoři získají za své peníze vyšší efekt.
Číst dál...