Cílem tohoto článku je propagovat portfoliové hodnocení pro evaluaci průřezového tématu environmentální výchova.

Článek se zabývá evaluací výukového programu Ochránci planety, vytvořeného podle metodiky výchovy o Zemi. Na konkrétním příkladě ukazuje metodické problémy, které s evaluací výukových programů mohou být spojeny.

Pokračování článku z minulého čísla.

Ekologické problémy se v souvislosti s globální klimatickou změnou, s poklesem obyvatelnosti krajiny, s čerpáním zdrojů nebo se změnami životního stylu stávají výrazným politickým tématem. Zároveň s tím, jak v akademické sféře i u politiků začíná vítězit funkce univerzit coby společenského resp. ekonomického agens, rostou nároky na vysokou úroveň výstupů činnosti těchto škol jako základu věrohodnosti rozhodování v různých oblastech.

Přestože humboldtovský model univerzit se posunul ve prospěch utilitárních základů vzdělanosti, i u nás sílí volání po diferenciaci vysokých škol podle náročných kritérií k financování (research universities, polytechnics). Nejen politické strany, ale možná ještě více občanská sdružení mající v programu kvalifikovaně působit v oblasti udržitelného rozvoje, budou potřebovat k osvětě “tvrdá data” a údaje verifikované standardními prostředky vědy. Proto budou potřebovat špičkové odborníky v biologické, krajinné či sociální ekologii a měly by aktivněji pracovat na jejich získávání (kvalita uvnitř), aby získaly na pozadí poklesu důvěryhodnosti politických stran větší respekt navenek (kvalita vně).

Článek shrnuje výsledky průzkumu porovnávajícího míru environmentálních postojů a jednání studentů posledních ročníků dvou středních škol profilovaných na environmentální tématiku s kontrolní skupinou.