Vymezení pojmu, možnosti hodnocení vzdělávacích výstupů
Text navazuje na obecný přehled transformačních procesů ve vzdělání a pracuje s dříve vymezeným pojmem kompetence, kterým se definují vzdělávací kvality v tomto novém prostředí. Poskytuje přehled o aplikaci konceptu kompetencí v oblasti environmentální, diskutuje o posunech či možnostech, jež tento přístup otevírá pro rozvíjení vztahu mezi člověkem a jeho prostředím ve všech jeho dimenzích současně (tedy znalostních, afektivních a dovednostních, které při utváření kompetence spolupůsobí). Zabývá se nedostatečným rozpracováním teoretických základů konceptu kompetencí a dopady tohoto stavu pro rozvoj takové metodiky hodnocení výstupů vzdělávacího procesu, jež by zajistila porovnatelnost jeho výsledků a současně i soustavný rozvoj. Ukazuje současně podobnost obecných transformačních procesů a proenvironmentálních změn ve vzdělání, i možnosti praktického využití těchto tendencí.
Výzkum prezentovaný v tomto příspěvku vznikl jako část rozsáhlé výzkumné práce zaměřené na environmentální výchovu na prvním stupni ZŠ v České republice. Tento výzkum probíhal metodou zakotvené teorie Sběr pojmů[1] mezi selektivně vybranou skupinou respondentů. Jeho výsledkem je do tabulky uspořádaný výčet všeho toho, co by do realizace environmentální výchovy na prvním stupni mělo v ideálním případě patřit. Tento výčet byl komparován s Ekopedagovým osmerem, průřezovým tématem Environmentální výchova RVP ZV. Posloužil k vytvoření Metodického pokynu MŠMT k EVVO (říjen 2008). Výsledek výzkumu je možné použít pro odbornou diskusi cílů, obsahu, podmínek vyučování, prostředků, metod i kompetencí učitelů (lektorů) environmentální výchovy ale také k vytvoření nástroje evaluace, resp. autoevaluace.
V období transformace vzdělávacích cílů, metod a způsobů hodnocení výstupů
První z článků, který vznikl jako polemika s texty Jana Činčery (2008b, 2009) zaměřenými na hodnocení proenvironmetálního chování coby výstupu vzdělávacího procesu. Ukazuje význam a prioritu položených otázek před (metodicky podloženými) odpověďmi - otevírá problém přínosu environmentálního vzdělání vjeho širších souvislostech, především ve vztahu ke všeobecným vzdělávacím cílům. Ztohoto úhlu pohledu se jako žádoucí vzdělávací „kvalita" jeví nejspíše „kompetence" tak, jak ji definují současné odborné i strategické dokumenty. Koncept je podroben úvodní analýze sohledem na povahu kompetencí a jejich potenciál pro inovace či změnu vzdělávacích paradigmat. Stručně jsou shrnuty jeho „vývojové potíže", především nedostatek nástrojů pro hodnocení.
Článek analyzuje průřezové téma Environmentální výchova v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Analýza je provedena čtyřmi komplementárními postupy. V první části je téma porovnáno se zahraničními standardy pomocí nástroje pro analýzu environmentálních kurikulí Environmental Education Curriculum Inventory. Ve druhé části byla analyzována vnitřní integrita tématu. Ve třetí byl posouzen jazyk tématu a jeho vztah k antropocentrickým, resp. neantropocentrickým hodnotám. V poslední části byla vyhodnocena relevance dokumentu z hlediska teorií environmentálně odpovědného chování. Analýza ukázala, že průřezové téma pro environmentální výchovu na základních školách není kompatibilní s mezinárodními standardy, je jen částečně vnitřně integrováno, je hodnotově neutrální a nekoresponduje s teoriemi proenvironmentálního chování.