Článek prezentuje výsledky kvalitativního výzkumu realizovaného mezi českými organizacemi nabízejícími programy environmentální výchovy a orgány veřejné správy, které tyto programy finančně podporují. V rámci výzkumu byly řešeny tři základní výzkumné otázky: jaké evaluační strategie organizace používají? Jak tyto strategie souvisí s metodikou realizovaných programů, resp. do jaké míry odpovídají programy hodnocených organizací požadavkům na efektivní environmentální výchovu? Do jaké míry vycházejí orgány veřejné správy při finanční podpoře těchto programů z jejich skutečné efektivity? Výzkum prokázal poměrně malé zastoupení evaluačních strategií přinášejících relevantní informace o efektivitě programu, metodické nedostatky ve většině hodnocených programů a nedostatečnou schopnost orgánů veřejné správy formulovat a vyhodnocovat požadavky na efektivitu podporovaných programů.

Vzdělávací projekt Geografického ústavu PřF MU vBrně zaměřený na trvalou udržitelnost krajiny Deblínska na Tišnovsku spojil univerzitu, základní školu, veřejnou správu a dospělou veřejnost vpraktické poloze posílení environmentálního vědomí i praktických kroků ve zlepšení kvality životního prostředí - významné krajinné prvky, oběh vody. Prokázal tak možnosti zlepšení trvalé udržitelnosti krajiny i vpřípadě, kdy chybí Místní agenda 21.

Tento článek byl prezentován na konferenci "Metody a možnosti ve výuce udržitelnosti na VŠ"

Článek se věnuje kritickému zhodnocení evolučně psychologických teorií věnujících se problematice původu lidských estetických preferencí ve vnímání krajiny. Sledujeme zde kořeny těchto úvah v konceptu EEA (Environment of Evolutionary Adaptedness) a rozlišujeme jejich jednotlivé proudy a vývoj - habitat theory, prospect-refuge theory a konečně i vrcholně problematické a populární savanna theory. U poslední jmenované poukazujeme na její problematická místa. Především upozorňujeme na neadekvátní ztotožnění lidského EEA s prostředím pleistocénní Afriky a neproblematické stanovení lidských estetických preferencí jako „orientovaných na savanu". Krom toho, že takový přístup lze považovat za de facto neevoluční, lze položit i několik argumentů proti univerzálnosti těchto preferencí z oblasti kulturních dějin. Oproti úzce definovaným a konkrétním představám o evolučně-biologické relevanci preferencí krajin savanového typu stavíme méně známou, ale věrohodnější a obecnější teorii Kaplana a Kaplanové (1989).

Článek prezentuje rozdíly mezi výstupově a procesně orientovanými paradigmatickými modely environmentální výchovy. Stručně popisuje jejich historii a hlavní teze. Autor předpokládá, že deklarované rozdíly souvisí s určitým neporozuměním modelu odpovědného environmentálního chování, který představuje klíčovou teorii výstupově orientovanému přístupu. Domnívá se, že v praxi nejsou prezentované rozdíly tak zásadní a že platnost každého nového přístupu by měla být doložena evaluací jeho dopadů na znalosti, dovednosti, postoje, hodnoty a chování.