Mezidisciplinární dialog je jedním z klíčových předpokladů pro pochopení současné environmentální krize a hledání jejích možných řešení. Bariéry mezi jednotlivými disciplínami však zůstávají silné, což vede k častým dezinterpretacím práce „těch druhých". Evolučně ekologická hypotéza biofilie amerického biologa Edwarda O. Wilsona (Wilson 1984) přináší zajímavý náhled na možné příčiny lidského vnímání, rozumění a chování se vůči různým přírodním jevům. Má silný environmentální náboj a klade si podobné otázky jako nový aplikovaný obor psychologie, tzv. ochranářská psychologie (angl. conservation psychology). Následující článek přináší výklad hypotézy biofilie ve světle celku díla E. O. Wilsona jakožto zajímavé součásti sociokulturního niveau druhé poloviny 20. století.

Článek stručně představuje teorii rozličných inteligencí Howarda Gardnera a tzv. inteligenční spektrum. Podrobně se věnuje tzv. osmé - přírodovědné inteligenci. Nabízí rešeršní přehled jejích projevů, který poslouží k vytvoření diagnostiky tohoto nadání. Diskutuje postavení dítěte s přírodovědnou inteligencí ve třídě, škole i v rodině. Upozorňuje na problematiku hodnocení a navrhuje dbát na to, aby hodnocení bylo tzv. spravedlivé i k inteligencím (jako je např. portfoliové hodnocení). Upozorňuje na skutečnost, že k rozvíjení přírodovědné inteligence jsou v současnosti nezbytné mimoškolní a zájmové aktivity. A představuje dvě z nich - Sněm dětí ČR a Projekt Krajina domova. Článek obsahuje 9 kazuistik (vybraných z literatury i z vlastních výzkumných záznamů).

Článek se věnuje možnostem využití wiki softwaru a na něm založené elektronické encyklopedie Enviwiki při rozvíjení akčních složek kompetencí v environmentálním vzdělávání na VŠ. Na příkladu kurzu z Přírodovědecké fakulty UK v Praze zkoumá silné a slabé stránky tohoto typu výuky. Zabývá se jak výstupy v podobě hodnocení studentských prací, tak procesem jejich vzniku a v neposlední řadě také reflexí kurzu ze strany studentů. Podtrhuje význam výběru kvalitních informačních zdrojů a schopnost konstruktivně se vypořádat s kritickými připomínkami jako důležité faktory ovlivňující výsledek studentské práce. Popisuje nástroje pro komunikaci se studenty v procesu psaní odborného textu a shrnuje výsledky pilotní verze dotazníkového šetření, které i přes určitá úskalí potvrzuje zájem studentů o tento typ výuky. Omezený počet účastníků kurzu sice na jedné straně nedovoluje zobecňovat závěry šetření, na straně druhé ovšem umožňuje detailnější rozbor zkoumaných jevů. Autoři proto doufají, že získané zkušenosti mohou sloužit jako zdroj inspirace k širší diskuzi nad otázkami e-learningu, zvláště jeho sociální dimenze, a k dalšímu výzkumu.

Článek seznamuje s výsledky sumativní evaluace dvouletého programu Podblanického ekocentra ČSOP Vlašim. V první fázi je charakterizován program a jeho metodika. Ve druhé jsou popsány výsledky formativní evaluace po prvním roce programu. V další části je popsána metodika sumativní evaluace a jsou prezentovány hlavní výsledky. Program pozitivně ovlivnil znalosti žáků a jejich odhodlání jednat ve spotřebitelské oblasti.

Rozvoj terapeuticky nebo pedagogicky podporovaných humánně-animálních interakcí se stává ve všech zemí EU jednou z cest zmírňování prohlubujícího se odcizování člověka přírodě. Tento článek seznamuje s terminologií a problematikou zooasistence a představuje kvalitativní výzkum uskutečnění na školách v České republice, který upozorňuje na spontánní trend „návratu k chovatelství" na českých školách, upozorňuje na jeho rizika a doporučuje prostředky, jak zefektivnit tuto AAE (Animal Assisted Education). Na základě zde prezentovaného výzkumu byl vytvořen na Pedagogické fakultě UK v Praze postgraduální kurz Potenciál zooasistencí v pedagogické praxi, který byl akreditován MŠMT v rámci programu celoživotního vzdělávání.

V tomto čísle přinášíme anglický překlad článku Efektivita, evaluace a podpora programů environmentální výchovy z Envigogiky 2/2009.