Práce předkládá výsledky první fáze evaluačního výzkumu realizovaného mezi účastníky specializačního studia pro koordinátory environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty, organizovaného v rámci Sítě středisek ekologické výchovy Pavučina. Výzkum analyzuje to, jakým způsobem studenti reflektují probíhající studium. Účastníci tvoří velmi heterogenní skupinu a studium vnímají na několika významových rovinách. Velkou roli v interpretaci studia hrají předchozí zkušenosti s environmentální výchovou, které ovšem mohou působit i jako bariéra dalšího odborného růstu. Druhým podstatným faktorem je vliv skupiny, ve které účastníci konstruují význam probíraných témat.
Článek se zaměřuje na přístupy, jimiž jsou monitorovány a vyhodnocovány vzdělávací aspekty v koncepci udržitelného rozvoje a vzdělávání pro udržitelný rozvoj na mezinárodní úrovni. Na základě obsahové analýzy řady dokumentů vztahujících se jak ke koncepci udržitelného rozvoje, tak ke koncepci vzdělávání pro udržitelný rozvoj, a sad indikátorů, které tyto dokumenty doprovázejí, docházejí autoři k tomu, že indikátory vzdělávání monitorující implementaci a dosahování cílů, ať už strategií udržitelného rozvoje nebo strategií vzdělávání pro udržitelný rozvoj, převažují procedurální indikátory, zpravidla kvantitativního charakteru. Autoři v textu zdůrazňují skutečnost, že koncepce udržitelného rozvoje úzce souvisejí s lidskými postoji a hodnotami a jejich proměnami vyvolanými mj. různými formami vzdělávaní. V závěru článku proto autoři navrhují, že by bylo velmi žádoucí doplnit existující indikátorové sady o indikátory popisující právě proměnu lidských postojů a hodnot.
Povaha vzdělávání pro udržitelný rozvoj je komplexní, a protože v něm jde především o možnost příštího uplatnění poznatků v praxi, např. v různých oblastech a úrovních politiky, a jejich proměnu v efektivní strategie přinášející praktické výsledky, musí tento typ vzdělávání předjímat zapojení různých společenských subjektů při řešení sdílených problémů. To v praxi zahrnuje nejen instituce vědy a výzkumu, vysoké školy (jejichž úlohou je školit budoucí managery a ty, kdo rozhodují v rozmanitých oblastech společenského života, a kdo utvářejí veřejné mínění), ale také regionální partnery z podnikové sféry, nevládní neziskové organizace a všechny, kteří se angažují v rozvojových procesech v daném regionu. V takovém případě jde pak o multi-dimenzionální proces, v němž všichni tito hráči spolupracují v rámci tematicky orientovaných sítí na praktických problémech, přičemž vysokoškolské instituce zpravidla přispívají svým know-how a expertizou. Proces této spolupráce a vzájemné výměny informací pak zahrnuje dimenzi učení (při řešení společných problému se všichni vzájemně učí); pro samotnou vysokoškolskou výuku znamená kladení vyššího důrazu na rozvoj schopnosti komunikace a kooperace přes kulturní, národní a oborové hranice, a to především s ohledem na rozvoj kompetencí pro podporu udržitelného rozvoje.