Nedůsledné důsledky odcizení

2006-12-12 13:13:53

Pavla Koucká

Recenze projektu Výzkum odcizování člověka přírodě.

In: Děti a město, http://www.detiamesto.cz/, Hana Klonfarová a Helena Vostradovská

Sedmého října jsem v Orientaci LN objevila vysoce zajímavý článek Hany Klonfarové a Heleny Vostradovské České děti se odcizují přírodě. Autorky velice rozumně uvádějí důvody, fakta i příklady odcizování současných dětí přírodě. Vedle známých historických faktů typu zcelování polí a rozrůstání průmyslových zón považuji za vhodné, že upozornily i na fakta, jež v médiích zaznívají méně často. Například na to, že dnešní rodiče se více bojí o bezpečnost svých dětí, což ústí ve zkracování pobytu dětí venku.

Bohužel jsem si však po čase o autorkách zkazila dojem – paradoxně poté, co jsem si přečetla jejich „odbornou“ studii Důsledky odcizení, provedenou a prezentovanou v rámci grantového projektu Výzkum odcizení člověka přírodě – viz www.detiamesto.cz.

Klonfarová s Vostradovskou se v této své studii věnují následujícím oblastem důsledků odcizení: zdravotní oblast, snížení citlivosti smyslového vnímání, fyzická kondice a obratnost, posun od reality prožívání k virtualitě, sociální důsledky a důsledky znalostní (ve vztahu k vlastní osobě i „co se týče přírody“). Jako poslední jsou uvedeny důsledky ekonomické.

To vše jsou důležité oblasti a kvalitně zpracovány by mohly být velikým přínosem pro oblast pedagogiky, zdravotnictví, rodinného poradenství i politiky. Avšak to, co předvedly Klonfarová s Vostradovskou, bohužel za moc nestojí. Kvalita jejich příspěvku je totiž velice nízká. Nemám na mysli pravopisné chyby (používání interpunkce, shodu přísudku s podmětem) ani stylistické nepěknosti. Zklamala mě zejména nedostačivost textu po odborné stránce. Práci schází jakýkoli popis metodologie, odkazy na literaturu prakticky zcela chybějí, množství soudů autorky nijak nedokládají. A promiňte mi to hnidopišství, ale pokud má práce dvě autorky, kde se v textu bere singulár? (Je klidně možné, že na danou skutečnost chtěla upozornit pouze jedna z autorek a druhá nikoli, pak by ovšem bylo záhodno uvést svou identitu.) Dobrým zvykem nejen odborných textů též bývá cosi na způsob závěru. Práce Důsledky odcizení však vzbuzuje dojem, že končí v půlce.

Na čtivosti též textu nepřidá řazení jednotlivých soudů – takřka bez ladu a skladu. Mnoha vývodům navíc schází logika. Například snížení citlivosti smyslového vnímání osvětlují autorky pouze následujícím tvrzením: „Pokud dětem neumožníme dostatečný kontakt s přírodou, omezujeme jejich operační pole ve využívání tzv. explorativní hry, ve které se dítě chová jako badatel, tj. poznává povahu věcí přímým pozorováním a pokusem.“ Jak na to přišly, neuvádějí. Jako příklad explorativního chování malého dítěte pak slouží sekundární citace etologa Niko Tinbergena, a snad mi autorky odpustí uštěpačnou poznámku: cožpak neznají primární prameny? Anebo takové chování nikdy samy nepozorovaly?

Jak je vidět, ne každý, kdo se chová jako badatel, je opravdový badatel, a ne každá studie, jež je prezentována jako odborná, je skutečně odborná.

Autorkám doporučuji, aby si nehrály na vědu a neprezentovaly jako odbornou studii něco, co s ní nemá prakticky nic společného. Tím nechci hanět kvalitu celku jejich práce. Věřím, že svou činnost dělají s nejlepšími úmysly i osobním nasazením. Jen by jim možná prospělo, kdyby si uvědomily, že jejich kvality jsou jinde než v provádění odborných studií. Činnost výuková, osvětová a občanská je přece taktéž záhodná a vážená.