Hledání možných cest k uchopení výuky trvale udržitelného rozvoje na technických vysokých školách

Kristýna Neubergová

Příspěvek je zaměřen na možné způsoby pojetí výuky trvale udržitelného rozvoje na technických vysokých školách. Úvodem jsou v příspěvku diskutovány problémové okruhy související s výukou trvale udržitelného rozvoje na technicky zaměřených vysokých školách. Prvním z nich jsou rozdílné vstupní znalosti, druhým implementace výuky trvalé udržitelnosti do studijních plánů a třetím požadované znalosti finální. V druhé části příspěvku je výuka problematiky udržitelného rozvoje demonstrována na příkladu konkrétní vysoké školy - dopravní fakultě ČVUT. Tato část přináší doporučení, jak studium trvale udržitelného rozvoje do výuky zahrnout, a to od výuky v rámci environmentálních předmětů, předmětů odborných technických až po konečnou integraci v rámci celého studia.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Hledání možných cest k uchopení výuky trvale udržitelného rozvoje na technických vysokých školách

2009-10-27 14:52:20

Kristýna Neubergová

Příspěvek je zaměřen na možné způsoby pojetí výuky trvale udržitelného rozvoje na technických vysokých školách. Úvodem jsou v příspěvku diskutovány problémové okruhy související s výukou trvale udržitelného rozvoje na technicky zaměřených vysokých školách. Prvním z nich jsou rozdílné vstupní znalosti, druhým implementace výuky trvalé udržitelnosti do studijních plánů a třetím požadované znalosti finální. V druhé části příspěvku je výuka problematiky udržitelného rozvoje demonstrována na příkladu konkrétní vysoké školy - dopravní fakultě ČVUT. Tato část přináší doporučení, jak studium trvale udržitelného rozvoje do výuky zahrnout, a to od výuky v rámci environmentálních předmětů, předmětů odborných technických až po konečnou integraci v rámci celého studia.

Tento článek byl prezentován na konferenci: "Metody a možnosti ve výuce udržitelnosti na VŠ"

Úvod

Stará Čínská moudrost praví: „Půjdeš-li pomalu nebo rychle, cesta před tebou zůstává stejná". Mottem příspěvku a vlastně také jeho základním klíčovým slovem je cesta. Cesta jako symbol, cesta ve smyslu hledání možných způsobů a vzhledem k tomu, že je část příspěvku věnována také výuce udržitelné dopravy na dopravní fakultě ČVUT, má zde cesta také svůj zcela jasný význam.

Cílem vzdělávání pro trvale udržitelný rozvoj není a ani nemůže být jen získání základních informací. Hlavním cílem by mělo být především formování postojů studentů. Vzhledem k tomu, že otázky trvale udržitelného rozvoje úzce souvisí také s filosofií a přístupem k řešení problémů i k životu vůbec, musí se zákonitě lišit i výuka na vysokých školách v závislosti na jejich zaměření. Jinak budou myšlenky trvale udržitelného rozvoje vnímat studenti humanitně zaměřených škol a jinak studenti škol technických, kteří jsou zvyklí převádět myšlenky a ideje na čísla a technické výkresy.

Následující příspěvek přináší zamyšlení nad způsobem pojetí výuky trvale udržitelného rozvoje, dále jsou zde diskutovány problémy, které výuka přináší a v neposlední řadě je výuka trvale udržitelného rozvoje demonstrována na příkladu dopravní fakulty.

Identifikace problémů

Zásadní otázkou je, jak výuku trvale udržitelného rozvoje vůbec pojmout. Jakým způsobem a v rámci kterých předmětů studenty s danou tematikou seznámit. Zde narážíme na několik problémových okruhů. Tím prvním jsou vstupní znalosti studentů. Samozřejmě lze předpokládat, že o teorii trvale udržitelného rozvoje již slyšeli, otázkou však zůstává jak rozsáhlé a hluboké znalosti mají a zde nacházíme velké rozdíly především u studentů technických vysokých škol, kteří přicházejí z velmi rozdílných škol středních. Někteří jsou absolventy gymnázií, kde získali také určitý humanitní základ, jiní přicházejí z více technicky a především prakticky zaměřených odborných středních škol.

Dalším problémovým okruhem je implementace teorie trvale udržitelného rozvoje do studijních plánů. Teorie trvalé udržitelnosti má výrazně interdisciplinární charakter, a přestože se na první pohled může zdát, že má nejblíže k ekonomickým vědám není možné zanedbat ani její environmentální a sociální dimenzi. Ostatně pohled na postavení jednotlivých pilířů trvale udržitelného rozvoje je různý. Například Mezřický (Mezřický, 2005) k tomuto tématu uvádí, že „panuje shoda o hlavních indikátorech environmentálního pilíře [...], cíle ekonomického a sociálního pilíře jsou daleko méně jasné". Předměty studijních plánů technických vysokých škol zpravidla zahrnují jak předměty odborné tak humanitní. Teorie trvale udržitelného rozvoje pak má své nezastupitelné místo, nebo by aspoň mít měla, v rámci obou těchto skupin. Kromě základních informací o historickém pozadí a důvodech vzniku myšlenky trvalé udržitelnosti, jejího vývoje v čase a jejím postupném zavádění do praxe je nesmírně důležité také její uplatnění v konkrétních studovaných oblastech (viz graf na obr. 1).

 

neu01

Obr. 1 Začlenění teorie trvale udržitelného rozvoje do výuky na VŠ technického zaměření

 

Přestože se v současné době vedou významné diskuse o směřování vysokého školství, konkrétně u technických směrů se řeší zásadní dilema, (ale lze vůbec hovořit o dilematu?) zda se více orientovat na praxi nebo naopak na vědu a výzkum. Nicméně můžeme konstatovat, že většina absolventů skončí právě v praxi a bude se zde snažit prosadit nové myšlenky získané v rámci studia. Je proto nesmírně důležité, aby studenti získali také potřebné informace o teorii trvalé udržitelnosti a aby byli schopni zasazovat se o její prosazení do praxe v daném oboru, ať už se bude jednat o trvale udržitelné technologie pro průmysl nebo udržitelnou dopravu.

Třetím problémovým okruhem jsou požadované výsledné znalosti. O výsledných, požadovaných znalostech pro potřeby praxe zatím nepanuje konsensus a teprve čas ukáže, co vše bude v praxi potřeba. Otázka „výstupních" znalostí úzce souvisí s požadavky praxe. Vzhledem k tomu, že v současné době stojíme relativně na začátku celého procesu začlenění výuky trvale udržitelného rozvoje do výuky a do učebních plánů všech stupňů vzdělávání, je otázka požadavků praxe otázkou budoucnosti. V ideálním případě by se studenti měli zasazovat o aplikaci myšlenky trvalé udržitelnosti v praxi a jejich využití v praxi by mělo zpětně vysílat své požadavky, na které by zase vysokoškolské vzdělání mělo pružně reagovat.

Schéma na obrázku 2 shrnuje výše popsané problémové segmenty včetně vzájemných vazeb. Plnou čarou jsou znázorněny posloupné vazby mezi znalostmi vstupními, výukou a znalostmi výstupními, a také vazby mezi praxí, vědou a výzkumem. Čárkovaně jsou označeny zpětné vazby mezi výukou a znalostmi. Pro kvalitu výuky je důležitá zpětná vazba kontrolující úroveň dosažených vlastností. Zpětná vazba mezi výukou a vstupními znalostmi je vzhledem k velkému počtu různých středních škol složitější, nicméně by měli být formulovány aspoň minimální vstupní vědomosti.

 

neu02

Obr. 2 Vztahy mezi výukou trvale udržitelného rozvoje, znalostmi, praxí a vědou a výzkumem

 

Výuka trvale udržitelného rozvoje na dopravní fakultě

Problematika vzdělávání v oblasti udržitelného rozvoje je obsáhlá a ve větší či menší míře se dotýká všech technických oborů, a ani doprava není výjimkou. Vzhledem k negativním dopadům, které doprava přináší a k neúnosnosti současného stavu, především pak ke stále rostoucí individuální automobilové dopravě je zřejmé, že je potřeba stávající situaci změnit. A kde jinde začít než právě u studentů, budoucích dopravních odborníků? Již před deseti lety, v roce 1999, kdy se konal první ročník fóra o dopravním vzdělávání (First annual forum on transportation education and training: responding to the changing needs of the proffession), kde byl jako jeden z hlavních problémů označen fakt, že se studenti stále učí „starou dopravu" (TRB, 1999). Aby se naši studenti začali učit dopravu novou, byl na dopravní fakultě zaveden volitelný předmět Udržitelná doprava a problematika udržitelnosti také postupně prolíná i odbornými předměty.

Cesta od salámové metody ke komplexnímu přístupu

Jak již bylo řečeno, doprava výraznou měrou ovlivňuje naše životní prostředí a s jejím rozvojem stále více vyvstávala do popředí otázka posuzování jejích dopadů. Zpočátku se odborníci zabývali pouze jednotlivými specifickými problémy, jako je například hluk či znečišťování ovzduší. Až 70. léta minulého století přinesla změnu, kdy v důsledku ropné krize vzrostl zájem veřejnosti i celé řady odborníků různých profesí o životní prostředí. Tento zájem nakonec vyústil až ke vzniku procesu posuzování vlivů na životní prostředí (Environmental Impact Assessment, EIA). Na počátku 90. let 20. století pak vznikla SEA (Strategic Environmental Impact Assessment) představující vlastně jakousi strategickou EIA, kdy se nehodnotí pouze dopady současné, ale pohlíží se dále do budoucnosti a v úvahu jsou brány také vlivy globální a dlouhodobé. Posuzování v rámci procesu EIA podléhají samozřejmě také dopravní stavby a v rámci procesu SEA jsou posuzovány dopravní koncepce. Ta první byla u nás posouzena v roce 1997.

Myšlenka trvale udržitelného rozvoje přináší mimo jiné komplexní pohled na problematiku antropogenního působení a ovlivňování životního prostředí a právě komplexní přístup a snaha hledat systémová řešení studentům mnohdy chybí. Dlužno podotknout, že při pohledu na minulý i současný stav budování sítě dálnic a rychlostních silnic je nedostatek komplexního pohledu více než zřejmý.

Cesta od Dopravního inženýrství k Udržitelné dopravě a zpátky

Trvale udržitelnou dopravu můžeme ve světle nejznámější definice udržitelného rozvoje Světové komise pro životní prostředí a rozvoj, která v roce 1987 definovala trvale udržitelný rozvoj jako „takový rozvoj, při němž bude současná generace uspokojovat své potřeby tak, aby neomezila možnosti příštích generací uspokojovat jejich potřeby", definovat jako „uspokojení potřeb mobility současných generací bez omezení potřeb mobility generací budoucích". Nicméně definic je více a neexistence definice jednotné s sebou nese řadu problémů.

Doprava patří mezi významné determinanty ekonomického i sociálního rozvoje, přináší však také celou řadu negativních dopadů, především pak na zdraví obyvatel a životní prostředí vůbec. Doprava zasahuje svým vlivem do všech tří pilířů trvale udržitelného rozvoje, kdy pilíř ekonomický představuje především dopravní nabídku, poskytování nejvhodnějších způsobů dopravy do škol i zaměstnání a ovlivňování mobility. Pilíř sociální zahrnuje možnosti zaměstnanosti a základní dopravní obslužnosti a pilíř environmentální představuje především vliv dopravy na životní prostředí, tedy redukci emisí, snížení hlukové zátěže apod. Cesta k udržitelné dopravě je dlouhá a nezbytný je především konsensus o její nutnosti a komplexní systémový přístup.

Mezi cesty vedoucí k dosažení udržitelné dopravy lze zařadit:

  • Urbanismus a územní plánování
  • Všeobecný konsensus o nutnosti udržitelné dopravy
  • Internalizaci externalit
  • Rozvoj informačních technologií
  • Rozvoj nových technologií v dopravním průmyslu
  • Optimalizaci přepravy osob i nákladů

Podíváme-li se na výše uvedený souhrn způsobů vedoucích k dosažení udržitelné dopravy, je na prvním místě uveden urbanismus a územní plánování. Doprava je nedílnou součástí nejen naší krajiny, ale také našich měst, kde hraje například významnou roli v procesu suburbanizace. V rámci boje s jevem označovaným jako sídelní kaše (Urban Sprawl) se stále více hovoří o udržitelném prostorovém uspořádání měst a udržitelné mobilitě, která je chápána jako strukturální faktor rozvoje měst a regionů a představuje celý soubor opatření (Maier, 2008):

  • upřednostňování hromadné dopravy v návrhu i provozu, komfortní prostředí pro její uživatele, prostupnost a návaznost systémů hromadné dopravy, efektivní kombinace různých forem dopravy s preferencí dopravy hromadné a bezmotorové individuální dopravy;
  • provázanost plánování rozvojových ploch s rozvojem systémů hromadné dopravy;
  • podpora netradičních forem individuální dopravy s menším dopadem na životní prostředí tam, kde území nelze efektivně obsloužit hromadnou dopravou.

Také s touto problematikou musí být studenti, budoucí dopravní inženýři, seznámeni, aby ve spolupráci s urbanisty a dalšími odborníky pomáhali spoluvytvářet vhodné prostředí pro život.

Neméně důležitým bodem je také dosažení všeobecného konsensu o nutnosti udržitelné dopravy. Zde hraje oblast vzdělávání jednu z klíčových rolí, a proto je nutné přijímat potřebné dokumenty, jako jsou například v loňském roce schválená Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky pro léta 2008-2015, v současné době dokončovaný Akční plán k této strategii či Státní program EVVO.

Stejně jako se postupně termín udržitelná doprava zabydluje ve slovníku dopravních odborníků, musí postupně proniknout též do osnov výuky. Stejně jako pro pilíře udržitelného rozvoje platí, že ideálním stavem je jejich úplná integrace, také pro výuku udržitelné dopravy platí, že v ideálním případě dojde k její integraci v rámci výuky všech předmětů. Cesta od výuky „staré" dopravy k výuce dopravy „nové" je dlouhodobým procesem sestávajícím z několika postupných kroků (Schéma postupné integrace výuky udržitelné dopravy na dopravní fakultě ČVUT je zachyceno na obrázku 4):

1. krok - informace o trvale udržitelném rozvoji (TUR) a udržitelné dopravě (UD) v rámci environmentálních předmětů;

2. krok - základní informace o trvale udržitelném rozvoji ve vztahu k dopravě v odborných předmětech;

3. krok - volitelný předmět Udržitelná doprava;

4. krok - postupná přeměna výuky „staré" dopravy na dopravu „novou" s důrazem na její udržitelnost.

Uvedené schéma lze samozřejmě zobecnit také pro jiné obory technických vysokých škol. Namísto udržitelné dopravy pak snaha o integraci bude zaměřena na udržitelné technologie, udržitelnou výstavbu apod. (viz obr. 3).

 

neu03

Obr. 3 Zobecněné schéma výuky TUR na technicky zaměřených VŠ

 

neu04

Obr. 4 Schéma postupné integrace udržitelné dopravy na dopravní fakultě ČVUT

 

Na závěr této kapitoly se vraťme zpět k jejímu názvu. Dopravní inženýrství je název předmětu povinného pro všechny studenty prvního ročníku. Seznamuje posluchače se samými základy dopravy, jejími druhy, dopravními cestami i provozem na nich. Nedílnou součástí přednášek je také vztah mezi dopravou a životním prostředím a jen velmi stručně je zde zmíněn také udržitelný rozvoj.

Více se s trvale udržitelným rozvojem studenti seznamují až později, a to v rámci povinného předmětu Ekologie v dopravě, kdy je zde však z nedostatku času trvale udržitelnému rozvoji a udržitelné dopravě věnována pouze jediná přednáška. Pro studenty, které daná tematika zaujme, je připraven povinně volitelný předmět Udržitelná doprava, kde je problematika vztahu dopravy a trvale udržitelného rozvoje probírána mnohem podrobněji a studenti také zpracovávají semestrální práci ve formě případové studie. Práci, příklad dobré praxe, pak prezentují v rámci přednášek ostatním studentům.

Závěr

O nezbytnosti zkvalitňování výuky v problematice trvalé udržitelnosti svědčí také vznik celé řady projektů i institucí. Například mezinárodní organizace Deutsche Gesellschaft für Technische Zusammenarbeit (DTZ), která se zabývá udržitelným rozvojem v mezinárodním kontextu, ve svém modulu zaměřeném na vzdělávání konstatuje nutnost připravit budoucí dopravní odborníky tak, aby byli schopni zavádět koncept udržitelné dopravy do praxe. A k tomu je zapotřebí, konstatuje zpráva, zavádět nové výukové metody a připravovat nové studijní materiály.

Možných cest řešení je celá řada, za stěžejní lze považovat zejména spolupráci mezi vysokými školami, výměnu zkušeností a také spolupráce se zahraničními univerzitami.

Příspěvek začíná citátem a tak, ve stejném duchu, také končí. Staré indiánské přísloví praví: "Země je dar, který jsme si vypůjčili od svých vnuků". Závěrem můžeme konstatovat, že cesta udržitelného rozvoje všemi stupni vzdělávání je sice dlouhá a trnitá, ale také nezbytná. O neudržitelnosti stavu současného světa, dopravu nevyjímaje, už není pochyb, jen se, mnohdy nepopulární, opatření prosazují velmi těžko. Nicméně pokud nám není lhostejný osud našich vnuků, měli bychom se po ní vydat.

 

„Zpracováno za podpory grantu FRVŠ 229/2009 Inovace předmětu Krajinná ekologie"

 

Seznam použité literatury

MAIER, K., ČTYROKÝ, J., VOREL, J., FRANKE, D.: Územní plánování a udržitelný rozvoj. ABF Praha, 2008

MEZŘICKÝ, V. A KOL.: Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Portál Praha, 2005

NEUBERGOVÁ, K.: Udržitelná doprava. Doprava, ročník 51, 2009, č. 3, s. 31-33. ISSN 0021-2180

Szyliowicz Joseph S.: Education and sustainable transportation. Academic journal Mechanics transport comunications. Issue 3, 2007, s. 7-11. ISSN 1312-3823.

Transport Research Board (TRB). Forum on transportation education and training: responding to the changing needs of the profession. [cit. 2009-07-11] Dostupné na <http://pubsindex.trb.org/document/view/default.asp?lbid=639912.>

Deutsche Gesellschaft für Technische Zusammenarbeit DTZ [cit. 2009-07-11] Dostupné na: <http://www.gtz.de>