Zpráva o konferenci Školní zahrady jako přírodní učebny

Kateřina Jančaříková

V úterý 9. října 2007 proběhla v prostorách MŠMT v Praze konference Školní zahrady jako přírodní učebny v České republice a Německu. Konference byla zorganizována u příležitosti vydání manuálu Květy Burešové – Učíme se v zahradě .

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Zpráva o konferenci Školní zahrady jako přírodní učebny

2008-01-05 10:24:31

Kateřina Jančaříková:

V úterý 9. října 2007 proběhla v prostorách MŠMT v Praze konference Školní zahrady jako přírodní učebny v České republice a Německu. Konference byla zorganizována u příležitosti vydání manuálu Květy Burešové – Učíme se v zahradě .

Úvodní slovo na konferenci přednesl RNDr. Josef Zetěk (ředitel Chaloupky o.p.s). Ing. Romana Cermanová představila projekty podporované Deutsche Bundesstiftung Umwelt (DBU) – Německou spolkovou nadací pro životní prostředí, která od roku 1996 podpořila v ČR na tři desítky česko-německých projektů.

Iveta Vorlíčková (Chaloupky) seznámila s výsledkem průzkumu Stav školních zahrad v ČR (osloveno bylo 3 807 škol, návratnost dotazníku byla 12,76 %, tj. vrátil se z 486 škol). Hlavní informace, které z průzkumu vyplynuly: ačkoliv se v posledních desetiletích počet a rozloha školních zahrad snižuje, nejsme na tom ještě tak zle, jako některé jiné státy Evropy. Zahradu vlastní 80 % škol. Z 20 % škol, které zahradu nevlastní, o ni školy ve 2/3 případů přišly v posledních letech (především prodej a restituce). Školy zahradu využívají nejvíce jako místo relaxace dětí, a to především v rámci družiny, méně o přestávkách. Vyučování v zahradě není tak obvyklé, nejvíce je zahrada využívána pro obory Člověk a svět práce a Člověk a příroda. Na 17 školních zahrad chodí pravidelně místní mateřské školy. Pouze na 1/3 škol se o zahradu stará učitel s aprobací pěstitelské práce. Obvykle je správcem zahrady osoba bez náležité aprobace – učitel bez aprobace, školník, uklízečka. Výsledky výzkumu mohou být zkresleny jednak tím, že dotazník vrátily především školy, které se o zahrady starají, a dále i tím, že mnoho respondentů považuje asfaltové plochy nebo umělé trávníky za zahradu.

Kolegové z Natur und Bildung (Drážďany) představili své projekty zahrad – jeden z nich začal být realizován v Chaloupkách, druhý v okolí základní školy v německém Hirschfelde. Základními prvky, které má správně uspořádaná školní zahrada podle kolegů z Německa umožňovat je: hrát si, pozorovat, pracovat, zkoumat a chápat. V prezentaci německých kolegů byly představeny sofistikované zahrady plné dřevěných a lanových prolézaček a skrýší, hnízd, pozorovatelen, vyvýšených sedátek, měly i rybniční pozorovatelnu atd.

V panelové diskusi vystoupili odborníci i praktici: Emilie Strejčková, Kateřina Jančaříková, Marie Kordulová, František Kynčl, Helena Klimešová a Jiří Kulich. Diskutující se kloní spíše k názoru, že současný stav není příliš optimistický, ale věří, že může nastat zlom – návrat k tradici školních zahrad. Například by se tak mohlo stát právě díky manuálu Učíme se v zahradě resp. i díky všem „zahradním“ snahám Květy Burešové. V panelové diskusi dále padlo, že nezáleží tolik na penězích, že není nutné budovat dětem na zahradě dřevěné prolézačky, když jim ke šplhání, lezení a visu postačí i samotné stromy, ale spíše na lidech, protože krásnou zahradu-učebnu lze vybudovat i s malými náklady. František Kync, učitel a zakladatel přírodního areálu ZŠ v Jičíně vybudoval zahradu s více než padesáti zákoutími (např. „hřbitovem odpadu“). Květa Burešová mu nicméně vytýká, že na zahradě neudržel i záhonky pro děti.

Konference byla velmi podařená – sál pro sto lidí byl plný, atmosféra příjemná, bylo zde možné potkat úžasné lidi všeho věku. Ale zdá se, že tito lidé budou v praxi těžko shánět podporu, protože téma konference nikoho z MŠMT nezaujalo natolik, aby na ni přišel nebo alespoň na chvilku do sálu nahlédl.

Literatura

  • BUREŠOVÁ, Květoslava. Učíme se v zahradě. 1. vyd. Kněžice : Chaloupky o. p. s., školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, 2007.