Učení se v měnícím se světě

Jan Činčera
Ve dnech 2.–6. 7. 2007 proběhla v jihoafrickém Durbanu asi nejvýznamnější letošní konference o environmentální výchově – 4. světový kongres environmentální výchovy (4th World Environmental Education Congress: Learning in a Changing World). Kongres se koná každé dva roky, minulý ročník proběhl v italském Turínu, příští bude v roce 2009 v Kanadě. V rámci kongresu vystoupilo téměř osm set delegátů z přibližně sto čtyřiceti zemí světa, Českou republiku jsem bohužel s příspěvkem o metodickém přístupu rozvíjeném při Technické univerzitě v Liberci zastupoval sám.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Učení se v měnícím se světě

2007-08-31 08:48:49

Jan Činčera

Ve dnech 2.–6. 7. 2007 proběhla v jihoafrickém Durbanu asi nejvýznamnější letošní konference o environmentální výchově – 4. světový kongres environmentální výchovy (4th World Environmental Education Congress: Learning in a Changing World). Kongres se koná každé dva roky, minulý ročník proběhl v italském Turínu, příští bude v roce 2009 v Kanadě. V rámci kongresu vystoupilo téměř osm set delegátů z přibližně sto čtyřiceti zemí světa, Českou republiku jsem bohužel s příspěvkem o metodickém přístupu rozvíjeném při Technické univerzitě v Liberci zastupoval sám.

Kongres byl rozdělen obvyklým způsobem na plenární jednání, práci v sekcích, společenské večery a exkurzi do okolí. Je těžké shrnout maratón příspěvků, ze kterých jsem měl příležitost shlédnout jen malou část. Jen epizodicky uvádím pár střípků, které mě zaujaly:

  • Velký ohlas „dánské školy“: environmentální výchovy dávající důraz na rozvíjení akčních kompetencí studentů, řešení problémů z jejích okolí, spolupráci s rodiči a místní komunitou (přístup je rozvíjen mj. při Dannish University of Education, jedná se ale o určitý trend environmentální výchovy zastoupený celosvětově);
  • Entusiazmus, energie a optimizmus jihoafrických řečníků vyzdvihující roli a perspektivy žen pro dosahování udržitelného rozvoje a šance Afriky na rozvoj v dalších desetiletích;
  • Bouřlivé diskuze o pojmu environmentální výchova versus výchova k trvalé udržitelnosti, připomínající naše diskuze o ekologické versus environmentální výchově;
  • Skvěle fungující středisko ekologické výchovy Wildlife and Environment Society of South Africa (WESSA), fungující jako metodické centrum pro síť kooperujících jihoafrických středisek, ve kterém jsem ochutnával tradiční zulské pivo;
  • Rozšíření projektu Ekoškola, do kterého je v Jižní Africe zapojeno téměř osm set škol;
  • Specifika environmentální výchovy v Africe, dávající důraz na vodní tématiku (např. charizmatická prezentace programu WaterWise, při které prezentující i posluchači tancovali a zpívali s chlupatým maskotem programu);
  • Plejáda světové scény environmentální výchovy s Ianem Robottomem, Bobem Jicklingem, Joe Heimlichem, Heilou Lotz-Sisitka, Paulem Hartem či Stephenem Sterlingem.
  • Dokonalá organizace, která na druhou stranu poněkud odřezávala delegáty od kontaktu s moderním, ale i trochu nebezpečným velkoměstem
  • Staří i noví známí z celého světa, možnosti další spolupráce, kontakty…

Je škoda, že se z České republiky neúčastní světových konferencí více lidí. Nejen, že tím ztrácíme příležitost k prezentaci své práce, ale především nám uniká možnost srovnání se zahraničím a vytvoření si obrázku o současných trendech v oboru. Účast více delegátů z jedné země přináší navíc i určité pragmatické výhody: možnost jednoduše porovnávat dojmy a poznámky z různých sekcí, zábavnější cestu tam a nazpátek, snazší vstup do prostředí se stovkami neznámých lidí atd.

Tak tedy: Shosholoza, Kanada!

Poznámka: Z příspěvků přednesených v Durbanu zveřejňujeme v tomto čísle článek Rohana Wickramasinghe: Religion, environment and conservation (2/2007).

Navazující zdroje:

Informace o kongresu: http://www.weec2007.com