Jak na hodnocení vzdělávání pro udržitelný rozvoj

Jana Dlouhá
Jedno z dalších čísel Envigogiky chceme věnovat problematice hodnocení – Jak sledovat úspěch vzdělávacích programů nejen zhlediska dosaženého „objemu poznatků“, ale i sohledem na jejich „ekologičnost“? Na poměrně abstraktní mezinárodní úrovni vsoučasné době vznikají indikátory pro hodnocení vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR), které mohou být vmnohém inspirací. Je však třeba mít na paměti, že jde o soubor kritérií odpovídajících na jednoznačně vymezenou otázku, která vtomto případě zní: „Jak funguje jistá strategie vpraxi vzhledem kcílům, které si stanovila?“.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Jak na hodnocení vzdělávání pro udržitelný rozvoj

2007-08-31 08:37:21

Jedno z dalších čísel Envigogiky chceme věnovat problematice hodnocení – Jak sledovat úspěch vzdělávacích programů nejen zhlediska dosaženého „objemu poznatků“, ale i sohledem na jejich „ekologičnost“? Na poměrně abstraktní mezinárodní úrovni vsoučasné době vznikají indikátory pro hodnocení vzdělávání pro udržitelný rozvoj (VUR), které mohou být vmnohém inspirací. Je však třeba mít na paměti, že jde o soubor kritérií odpovídajících na jednoznačně vymezenou otázku, která vtomto případě zní: „Jak funguje jistá strategie vpraxi vzhledem kcílům, které si stanovila?“.

Indikátory

Kde se vzaly?

Strategie Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj[1] byla schválena na zasedání ve Vilniusu vroce 2005. Vsoučasné době ji rozpracovávají jednotlivé členské státy a postupně se také chystají kuskutečnění jejích cílů. Obsahem Strategie je především Co by se mělo ve vzdělávání udělat, aby to vedlo kudržitelnému rozvoji či životu, a také Jak na to vpodmínkách dané země. Zda se úmysl daří, to by mělo být předmětem průběžného hodnocení, pro které se připravuje série indikátorů [2]

Co indikátory jsou?

Vzdělávání pro udržitelný rozvoj má být tzv. holistické – mířit nejen do oblasti znalostí, ale také dovedností, porozumění, hodnot a účasti. Hodnocení jeho úspěšnosti je důležité, ale obtížné: jde nám o celkovou proměnu společnosti, a je tedy třeba sledovat, zda se postupné, dlouhotrvající a velmi komplexní úsilí vtomto směru daří. Samotné vzdělávání podléhá zvláštním kritériím – posuzování jeho kvality musí být také odlišné od tradičních metod, soustřeďuje se hlavně na kvalitativní ukazatele.

Celkové hodnocení je možné, jestliže použijeme soustavu indikátorů, které se (podle definice) vždy zaměří na některý zaspektů VUR. Jednotlivé indikátory se pak stávají součástí mozaiky, určitého obrazu, který by mělo být snadné dešifrovat – má přece sloužit praxi, být její zpětnou vazbou. Proto i veškeré postupy mají být co nejméně komplikované a „průhledné“: údaje snadno dostupné, pravidelně shromažďované, výsledek měřitelný a spolehlivý; se získanými indikátory se má snadno nakládat, například mají být dobře sdělitelné.

Při návrhu indikátorů má být především jasné, o čem budou vypovídat a komu informaci sdělovat. Většinou jde o popis stavu určitého systému (vzdělávání) a jeho vztahu kindividuálním a celospolečenským cílům, které jsme si stanovili. Potom hodnotíme, jak fungují strategie, které jsme přijali, abychom se dobrali kýžených výsledků. To lze provádět dvěma různými metodami: buď jsou porovnávány výstupy, výsledky oproti vstupům, „počátečním podmínkám“. Nebo se průběžně hodnotí procesy – ve vzdělání jsou jimi například míra spolupráce, účasti, procesy učení atd. Výsledné indikátory mohou mít kvalitativní nebo kvantitativní povahu – nakonec jsou však přeloženy do „kvalitativního“ výroku, vyjádření, politického dokumentu.

Zhlediska dalšího použití indikátorů je důležité, aby velká množství dílčích údajů mohla být redukována na přijatelný objem – vco největší míře agregována. Indikátory (samozřejmě i politika na ně navazující) by pak měly také zapadat do obecné administrativní kultury – nelze je vyjmout zmístního kontextu – a hlavně být spojeny súčinnými procedurami, které je využívají.

Smyslem indikátorů vzdělávání pro udržitelný rozvoj je pak ukázat, zda a nakolik se výchovou a vzděláním přibližujeme ke konečnému cíli – udržitelné společnosti.

Kde si lze o nich přečíst více?

Poměrně bohaté zdroje pro teoretické úvahy o indikátorech (především kopie relevantních článků zimpaktovaných časopisů) lze získat na stránkách expertní skupiny EHK OSN. Raději si je prohlédněte hned, protože neúřední dokumenty budou staženy pravděpodobně před dalším setkáním, které se koná vprosinci tohoto roku! A pozor! Poslední verze indikátorů, o které jedná mezinárodní pracovní skupina expertů na indikátory vzdělávání pro udržitelný rozvoj (UNECE Expert Group on Indicators), se skrývá nikoli pod názvem „… consolidated version of Indicators for ESD“, ale v anglické verzí dokumentu A Reporting Format.

A co Česká republika?

Naše země má (podobně jako ostatní země regionu EHK) vytvořit do podzimu 2007 svoji Národní strategii vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Její koncepci připravila Pracovní skupina pro tvorbu Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj Rady vlády pro udržitelný rozvoj – jedna z jejích posledních verzí je dostupná na stránkách Národního institutu pro další vzdělávání. Tato česká strategie má také být předmětem široké diskuze všech zainteresovaných institucí.

Na páté schůzce mezinárodní indikátorové pracovní skupiny byla moje maličkost – indikátory jsou však již hotové. Teď se pro ně vymýšlejí tzv. deskriptory, aby jim bylo rozumět vrůzných kontextech, a především kritéria, jež ukazují na různá hlediska úspěchu popisovaných strategií. Zkušenost ze setkání je následující: hodnocení je činnost, která vyžaduje moudrý nadhled. Indikátory mají být kvalitativní a mají spíše podporovat vdobrém, nikoli poukazovat na chyby. Tak se možná vytratí přísně objektivní hledisko, zato se však povzbudí všichni zúčastnění včinnosti, která je beztak víceméně dobrovolná.

Navazující zdroje:

Strategie UNECE pro vzdělávání pro VUR, 2005. Evropská hospodářská komise OSN. Přijato na Zasedání na vysoké úrovni Ministerstev školství a životního prostředí, Vilnius, březen 2005. In Strategie UNECE pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji [online]. [cit. 2007-08-26]. Dostupný z WWW: < http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPMNF8Z6SCK>.

Intervence České republiky, Vilnius, 17–18 March 2005, UNECE High-level meeting of Environment and Education Ministries. Dostupný z WWW: http://www.unece.org/env/esd/HLM.intervent/Czech%20rep.1doc.doc

Česká národní strategie vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Rada vlády pro udržitelný rozvoj, pracovní skupina pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Dokumenty dostupné zWWW: http://www.nidv.cz/priority.php?id_oddilu=0

Kašpar, Jakub, MŽP ČR, člen pracovní skupiny UNECE: Strategie UNECE pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji – stručný popis. 2004. Dostupný zWWW: http://www.czp.cuni.cz/Vzdel/Forumvs/Setkani040601/zapis040601.htm

Tento článek vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem ČR a rozpočtem hl.m. Prahy



[1] V rámci post-Dobříšského procesu zv. Životní prostředí pro Evropu pořádá Evropská hospodářská komise OSN (EHK) konference ministrů životního prostředí. EHK je jednou z pěti hospodářských komisí OSN pro světové regiony. Její zvláštností je členství nejen evropských států, ale také republik bývalého SSSR, USA a Kanady.

Poslední z nich se konala v Kyjevě ve dnech 22.–23. května 2003. Výbor pro environmentální politiku EHK OSN zde ustavil Pracovní skupinu pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji (Task Force on Education on Sustainable Development) a pověřil ji přípravou Strategie EHK OSN ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Pracovní skupina, která byla vedena Švédskem a Ruskem a jejímž členem byla i Česká republika, připravila text Strategie tak, aby poskytoval flexibilní rámec, využitelný pro podporu a prosazování vzdělávání a výchovy k udržitelnému rozvoji ve všech 55 členských zemích EHK OSN. Strategie byla schválena na zasedání ve Vilniusu (Litva) 17.–18. března 2005. Tato iniciativa byla současně koncipována jako příspěvek regionu EHK OSN k Desetiletí OSN pro vzdělávání k udržitelnosti, který koordinuje UNESCO pro léta 2005–2015.

Text Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj (zkrácená verze původního návrhu) na 11 stránkách obsahuje doporučení politikům, je tedy co nejsrozumitelnější, čitelná. Je navíc velmi rámcová, neobsahuje akční plán ani operační program. Způsob, jak nakládat s jejími závěry nastiňuje kapitola Způsoby implementace (Kašpar, 2004).

[2] Dalším krokem procesu je implementace Strategie. Země EHK se dohodly na tom, že vyvinou sérii indikátorů, které by hodnotily pokrok v jejím uskutečňování, a také shromáždí příklady dobré praxe. Pro to byla ve Vilniusu (17.–18. března 2005) ustavena mezinárodní pracovní skupina expertů na indikátory vzdělávání pro udržitelný rozvoj (UNECE Expert Group on Indicators). Její první setkání se uskutečnilo na podzimroku 2005; v červnu tohoto roku se skupina sešla po páté.

Nejaktuálnější články stejného autora (stejných autorů)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>