Časopis Discourse Analysis On-Line jako odborné médium nevychází po jednotlivých číslech, ale příspěvky publikuje tak, jak přicházejí a jak procházejí mechanismem posuzování. Jde tedy o časopis průběžně aktualizovaný, plně využívající elektronické prostředí – texty mohou být obohaceny audio či video záznamy, hypertextovými odkazy, a jsou i pro veřejnost přístupné v interaktivní formě.

Zveřejnění každého článku předchází níže popsaný postup hodnocení: předložený text je okamžitě umístěn na web, kde probíhá nejprve vnitřní (pro veřejnost uzavřená) diskuze. Ta je ale již brzy rozšířena na širokou odbornou veřejnost. Posuzování se tak děje ve třech stádiích, v jejichž rámci se počítá s aktivní účastí všech, kteří mají k problému co říci.

Recenzní filozofie

Jedním z hlavních cílů těchto otevřených postupů a filozofie je ověřit konverzační/debatní model peer review. Interaktivní elektronické médium – internetová publikace – podporuje dynamický proces posuzování. Požadavky na konstrukci poznání mohou tak být zjevnější než v rámci běžných publikačních postupů a formátů. Otevřené prostředí má širší vědecké komunitě otevřít nové problémy pro diskuzi a tím podstatně přispět k danému tématu.

Peer review v tomto rámci ovšem plně závisí na profesionalizmu a tzv. netiketě (etiketě v rámci elektronických médií, netu). Synergie nového interaktivního média a odborníků, kteří jsou ochotni přispět ke kvalitě svého diskurzu, může být plodná v závislosti právě na těchto předpokladech a dobré vůli účastníků dialogu.

Tři stádia posuzování příspěvku:

• Podání, předložení a vystavení vnitřnímu, interaktivnímu posouzení – procesu peer review
• Preprint v režimu veřejného, interaktivního peer review
• Publikace revidované verze a pokračující diskuze

Podání příspěvku

Předložené příspěvky jsou nejprve posouzeny třemi recenzenty, jejichž jména jsou známa, a jejichž podíl na revizi je uznán. Recenzenti mají možnost posílat své poznámky anonymně, ale většinou stojí o zveřejnění svého jména, protože v tomto „konverzačním modelu“ přípravy článku k publikaci je dobré vědět, ke komu mluvíme, a tedy také jak lépe interpretovat poznámky. Autoři by měli reagovat na připomínky, a recenzenti (kteří spolu ne vždy souhlasí), by je měli opět komentovat. To se děje v předem vymezeném období, kdy je možné si vyměňovat názory bez časového stresu. Bylo zjištěno, že tento přístup podporuje více životnou a produktivní diskuzi.

Preprint

Na základě předešlé diskuze, pokud pověřený editor usoudí, že již bylo dosaženo dostatečné kvality, je příspěvek publikován jako preprint pro otevřený peer review proces, což je také oznámeno příslušným odborným kruhům, jež jsou vyzvány k účasti – podílu na konečném znění. Pro tuto následnou debatu poskytuje základ předchozí dialog mezi autorem a recenzenty. Tato fáze je uzavřena po měsíci.

Editor poskytuje pro diskuzi editorskou zprávu, která shrnuje nejvýznamnější body a specifikuje požadavky na změny, určené autorovi.

Recenzní řízení se tak stává otevřeným, citlivým a dynamickým, protože:

• Autoři mají právo odpovídat na připomínky.
• Recenzenti jsou známi a tedy odpovědni za své poznámky; jejich příspěvek ke konečné podobě článku je uznán.
• Širší vědecká komunita má příležitost ovlivňovat podobu příspěvku před jeho publikací.

Publikace

V konvenčních časopisech se okamžikem zveřejnění teprve začíná odborný dialog. Otevřené recenzní řízení však tento okamžik přibližuje tím, že zveřejňuje preprinty; přitom však samozřejmě podporuje další debatu o těchto již revidovaných publikovaných příspěvcích. Navíc spolu s konečnou verzí jsou publikovány nejzajímavější připomínky a názory obou stran (recenzentů i autora), což poskytuje čtenářům vhled do problémů, které se vynořily během posuzování, a také jim to umožňuje v těchto diskuzích pokračovat.

Autoři tak mohou posílat odkazy na publikace a následné práce. Čtenáři mohou práce komentovat a odkazovat na dosud necitované nebo v době publikování neexistující zdroje.

Recenzní kritéria

Recenzent si má přečíst příspěvek, a zabývat se doplňujícími multimediálními materiály či odkazy, které autor poskytl. Recenze je prováděna přímo na neveřejné www stránce, na kterou má recenzent přístup. Poznámky a komentáře mají být formulovány a umístěny ve dvou hlavních širokých oblastech:

Kritéria přijetí

• soulad s cíli a obsahem časopisu, jak jsou vyjádřeny v pokynech pro nabízení příspěvku a dokumentu o editační politice
• příspěvek k poznání či praxi
• vhodnost metody
• organizace, způsob podání
• kvalita a jasnost textu

Další komentáře (specifické pro danou sekci)

Recenzent umisťuje na web jen zásadní připomínky, nikoliv ty, které se týkají stylistiky, formálních záležitostí atd. – tyto připomínky by pro další recenzenty byly bezcenné. Drobné úpravy je třeba zasílat přímo editorovi. V závislosti na povaze připomínek má recenzent doporučit editorovi způsob publikování článku.

Pokud před publikací v otevřeném recenzním prostředí článek vyžaduje zásadní změny (např. týkající se jasnosti textu a způsobu vyjadřování), musí být opraven před tím, než je do veřejného prostoru umístěn.

Formální postupy

Každá poznámka tak má být opatřena popisem (titulem), vyjádřením souhlasu/nesouhlasu, a jménem autora poznámky (autor může zůstat v anonymitě, pokud chce, ale vítáme, když své jméno uvede – to vytváří příznivější atmosféru pro diskuzi s autorem, dalším recenzenty a celým odborným společenstvím, jež se debaty účastní.

Lze též poznámky zasílat e-mailem, ale je dobré, pokud recenzenti využívají webové rozhraní – to uvolňuje hranici mezi editory, autory a recenzenty, a zapojuje je do debaty. Recenzenti své poznámky vzájemně vidí a je podporováno, aby si mezi sebou a s autorem vyměňovali názory – to je základem širší debaty.

Tím povinnosti recenzenta končí – je však vítáno, pokud se zapojí do veřejného procesu posuzování článku (či se bude o něj zajímat).

Závěr (autorky překladu)

Takové recenzní řízení, které je založeno na (více či méně veřejném) procesu posuzování a dotváření, nemá umrtvující efekt na odborný dialog – kvalita článků je však zaručena. Příspěvky čtivé, s názorem, nikoliv však s dokonalou metodou či argumentací, nejsou automaticky vyloučeny, mají šanci na další odborné zdokonalování. Nevzniká „nedýchatelné akademické dusno“, recenzované statě nemají být už jen s úctou dále citovány – což by také znamenalo, že pro jistotu nemohou být zveřejňovány názory kontroverzní či velmi inovativní. Cílem je určitá nedokončenost – každý článek je asi něco jako román bez happyendu. A to by přece mohlo osvěžit také oblast odbornou?