Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj České republiky (2008-2015)

Připomínky k návrhu

Jan Činčera, Ph.D., Technická univerzita v Liberci, 11. 6. 2008

1. Problém vymezení vztahu EVVO – VUR

Základním problémem strategie je, že vychází z nešťastně vymezeného vztahu mezi environmentální výchovou (EVVO) a výchovou k udržitelnému rozvoji (VUR). Strategie chápe VUR jako rozšíření EVVO o dimenzi člověka, dimenzi ekonomických nástrojů a sociálních hledisek a rozvoj kompetencí pro rozhodování, zatímco EVVO podle Strategie klade důraz na poznávání životního prostředí.

To je ale v rozporu s běžnými definicemi EVVO, které již od Tbilisi[1] přirozeně všechny aspekty nyní zařazené do VUR přirozeně obsahuje. Lze říci, že pojetí EVVO jako výchovy o poznávání životního prostředí bylo v zahraničí překonáno již v sedmdesátých letech a u nás v první polovině 90. let. Porovnáme-li tvrzení o EVVO ze s. 4 s definicí EVVO uvedenou na s. 19, vidíme zjevný rozpor – v definici na s. 19 se přímo operuje s pojmem "udržitelný rozvoj", "provázanost oblastí sociální, ekonomické, kulturní". Je třeba ale zmínit, že poslední dvě věty definice ze s. 19 ("Cílem EVVO je objektivní informovanost…" jsou značně problematické a jsou v rozporu s první části definice – citací zákona č. 17/1992 Sb., podle které je cílem "myšlení a jednání"). Pojetí EVVO se tedy ve Strategii uměle zužuje i ve srovnání s jeho právním vymezením z roku 1992 proto, aby se vytvořil prostor pro nový pojem.

Prezentované pojetí dále nekoresponduje s názory na VUR prezentovanými v rámci mezinárodní odborné komunity, kde o VUR probíhá dlouholetá diskuse bez jasných závěrů, ve které je VUR:

a) Odmítána autory, kteří v EVVO čerpají z jiných myšlenkových proudů (např. hlubinné ekologie), případně kteří se obávají ideologizace výchovy (např. McClaren, van Matre);

b) Považována za zbytečnou novou nálepku - v. kritika Iana Robottoma[2], který upozorňuje na trend " agresivního a extenzivního přenálepkování environmentální výchovy výchovou k trvale udržitelnému rozvoji".

c) Považována za nový progresivní proud EVVO, kladoucí důraz na rozvoj akčních kompetencí žáků (Östman, Öhman, Mogensen);

d) Považována za alternativní přístup vracející EVVO z globální roviny k bioregionální tématice (Sterling, Sobel, Orr, Capra).

Strategie de facto nepřináší oproti současnému chápání EVVO mnoho nového, v konkrétních návrzích je cítit určitá rozpačitost, podtrhuje se výchova k finanční gramotnosti, aniž by bylo jasné, proč by se stejně tak neměla rozvíjet např. sociální empatie, rozvojová výchova atd.

Přínosem může být podpora VUR na vysokých školách, byť je otázka, do jaké míry bude taková podpora realizovatelná (při stávajícím systému akreditací studijních oborů).

Má-li být Strategie funkční, doporučuji jí přepracovat. Jestliže z důvodu mezinárodních závazků je nezbytné strategii VUR přijmout, doporučuji vyjít z pojetí prezentovaného v pracích Mogensena, Östman a Öhmanových, totiž chápání VUR jako nového přístupu a akcentu v EVVO.

2. Zásady alternativního pojetí Strategie vzdělávání a výchovy pro udržitelný rozvoj

1. Vyjít z chápání UR jako

a. Rozvoje vycházejícího ze zásady mezigenerační odpovědnosti;

b. Rozvoje, který je udržitelný současně v rovině environmentální, sociální i ekonomické;

c. Preferované strategie řešení globálních i lokálních environmentálních problémů.

2. Vymezit VUR jako akcent v EVVO, zdůrazňující ve výchově rozvíjení akčních kompetencí souvisejících se zapojováním do diskuse o trvale udržitelném rozvoji regionu a porozumění regionu jako takovému. V rámci VUR by měly být podporovány výchovně vzdělávací programy a projekty zaměřené na

a. Identifikaci problémů regionu či komunity a jejich udržitelné řešení (např. projekty, ve kterých děti zformulují, co jim v okolí školy nejvíce vadí, pak vyberou jeden z nich, rozdělí si úkoly a problém z části nebo zcela vyřeší);

b. Zapojování komunity do diskuse o udržitelném rozvoji regionu (např. vzdělávací programy pro dospělé zvyšující povědomí o možnostech participace na rozhodování, rozvíjení souvisejících komunikačních a kooperativních dovedností, facilitace diskuse o MA21 atd.);

c. Uvědomování specifik a jedinečnosti svého regionu včetně pochopení jeho silných i slabých míst, porozumění historickému kontextu jejich vzniku a vývoje, provázanosti sociálních, ekonomických, kulturních a environmentálních faktorů, které ho formovaly, hledání vizí jeho budoucnosti a možných cest k nim.

d. Udržitelnost provozu výchovně vzdělávacích institucí, zejm. škol, DDM atd. (projekty ekologizace provozu, zejména se zapojením dětí);

e. Propojení výchovně vzdělávacích institucí s komunitou (např. projekty, ve kterých se děti zapojují do řešení místních problémů, které např. propojují děti s místními seniory; klíčová je také podpora malých škol a dalších výchovně vzdělávacích organizací působících v menších obcích jako přirozená kulturně komunitní centra – zastavit současný jednostranně ekonomický tlak na jejich rušení a spojování do velkých center).

3. Definované oblasti by pak mohly být financovány z prostředků na podporu VUR, aniž by ukrajovaly z fondů pro podporu EVVO.