Úvod

Na cestě k jiné, druhé moderně se znovu potkáváme s Komenským, jako předchůdcem nového myšlení. Karteziánská 1.moderna, ve které stále vězíme, chápe  svět jako mechanismus, rozebiratelný na části. A člověka jako pána a vládce přírody, který si může dělat co chce, a na přírodě může volně  parazitovat.

Komeniánská 2. moderna, která nastupuje  má zcela odlišný pohled na člověka a svět. Komenský  chápe člověka sice také jako vládce přírody, ale který má především ovládat sama sebe a přírodě pouze  sloužit. Jeho pojetí světa  je organistické, plné vzájemných vztahů mezi věcmi, které se nedají rozložit na části.

A zde se potkávají Bedřch Moldan s J.A.Komenským v souladu s myšlenkou, že člověk nemá být pánem přírody, ale jejím správcem. V rozhovoru s Janem Kolářem v knize  „Klíčová slova“(1), říká: „ Co se týče těch obecných přístupů, myslím si, že křesťanský základ, je-li dobře pochopen, dává zcela jednoznačně správnou duchovní orientaci – nelze hovořit o panství, pokud není provázeno odpovědností, tedy správcovství je myšlenkou klíčovou. Je zcela evidentní že lidé jsou vyjímečnými tvory na této planetě, to je prostě fakt života a hlásáme-li nějakou universální úctu k životu, musíme přece jenom trochu diferencovat. Život je reprezentován také patogenními zárodky, potkany v pražských kanálech, nejenom medvědy panda nebo krásnými borovicemi v kalifornském pralese.“

„Jiná věc je, že se nám ten křesťanský základ v přístupu k okolí nedaří zatím naplňovat. A to je úkol generací, aby ony ideály tolerance naplnily,“

A také se potkávají Jan Amos Komenský s Josefem Vavrouškem. Oba hledají pro budoucnost nejlepší řešení a nové poznatky. A nezastavují se ani  tam, kde  se dostávají do  rozporu se stávajícím myšlením.

„Nám jde o lepší budoucnost, proto se nemůžeme zastavit v hledání prostředků, které ji mají umožnit“. Tak hovoří Jan Amos Komenský v Obecné poradě.(2)

Josef Vavroušek v knize Pavla Kováře „Klíčová slova“ říká: „Myslím, že to hledání by mělo být charakteristické pro lidskou společnost obecně a v této fázi zvlášť. Kdo nehledá, nenajde. Nakonec je to princip, fungující mnoho tisíc let, vzpomeňme jenom na čínské „tao“ (hledání cesty). Ta cesta samotná je možná důležitější než ten cíl. V tomto pojetí patrně i my můžeme stavět cíle jen velmi obecně, typu: obnovení harmonie mezi člověkem a přírodou. Ale způsob, jak se k tomuto ideálu přiblížit, je provázen neustálým hledáním probíhajícím různě v rozdílných částech světa a také v různých časech. Takže jsme odsouzeni k hledání.“ (3)

A také odsouzeni neustále se potýkat s nepřízní těch, kteří novému hledání nepřejí a křečovitě se drží svých strnulých myšlenek a stávajícího paradigmatu.

Životní prostředí

je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje.Jeho složkami jsou voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Složky jsou ve stálých vztazích, ve stálé interakci. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životního prostředí pro člověka.

Životní prostředí v polovině sedmnáctého století, v době života J.A. Komenského bylo ještě ve velmi dobrém stavu. Pouze místní výroba ( hutě, sklárny) dokázaly v malém okruhu životní prostředí poškodit. Nebyl proto důvod, aby se o něj Komenský strachoval. Ale již při prvním náznaku, že by přírodě, kterou miloval a ctil, mohlo být ubližováno, pozvedl hlas a nabádal:

 „ V Nizozemí jsou ustaveni u rybářů dozorci kteří jsou povinni prohlížet jejich sítě, aby nebyly příliš husté, nýbrž aby byly vhodné k propouštění drobných rybek kvůli zachování druhu hned v zárodku. To se shoduje se známým přikázáním Božím o nehubení ptačích mláďat s matkami.“(4)

Vztahy mezi organismy, včetně člověka a životním prostředí zkoumá – ekologie. Ekologie je zkrácená forma řeckého slova – oikos - což značí dům, příbytek lidí či Bohů. Logos – značí slovo, řád, myšlenka, rozum. Ekologie je tedy studiem vztahů domácnosti , příbytku Země, které spojují všechny členy domácnosti planety Země.(5)

J.A.Komenský jako by stál u zrodu ekologie: „ Bůh vystrojil svůj dům, postoupený nám k bydlení ( svět ) tak bohatě, že všechno potřebné zcela stačí všem, jen kdybychom se v tom vyznali.“ (6)

A jinde říká Komenský: „ Zajisté jsou Evropa od Asie, Asie od Afriky, Afrika od Amerikya různé říše a kraje odděleny pohořími, údolími, řekami a moři, takže se všichni nemůžeme navzájem stýkat. Přesto nás však všechny na sobě nosí a živí společná matka Země, všechny ovívá a osvěžuje  stejný vzduch a větry, všechny kryje stejné nebe, kolem všech obíhá stejné slunce spolu s ostatními nebeskými tělesy a stejně nás ozařuje. Je tedy zřejmé, že všichni mají jeden domov a jsou prodchnuti společným duchem. Co nám tedy jako spoluobčanům v jednom světě brání sjednotit se do jednoho státu se společnými zákony?“(7) Komenský ještě zastává heliocentrický názor, o lidech však ví vše.

Komenský je protikladem Descarta. Zatím co Descartes hovoří o tom, že znalosti mohou způsobit, že člověk se stane jakoby vládcem či vlastníkem přírody (R.Descartes, Rozprava o metodě , Praha 1947, str. 68-69 ), Komenský takový přístup k vědění odmítá. Podle něj skutečně má vládnout přírodě člověk, ale je to vláda spíše nad sebou samým, sebevláda: „A když stvořenému říkal: „Podmaňte si Zemi a panujte“. „Z toho vyplývá, že Bůh stvořil toto rozumné stvoření, člověka, za prvé, aby měl mimo sebe svůj obraz, jímž by se těšil, za druhé, aby nižší tvorové měli správce, za třetí, aby týž člověk panoval, to jest aby uměl a dokázal sebe sama řídit a sobě vládnout.“(8)

A jinde říká: „ Být jiným nadřízen není podle záměru Boha i přírody nic jiného, než jiným sloužit.“(9)

Zatím co karteziánský mechanicismus vidí svět jako hodinový mechanismus, rozebiratelný na jednotlivé části, Komenský vidí svět jako jednotu, která na části rozebrat nejde a kde části jsou spojeny vzájemnými vztahy. “Protože všechna stvoření tvoří jeden řetěz, jedno všude spojené veškerenstvo.“(10)

Komenský odmítl považovat člověka a ostatní živé tvory jen za více či méně složitě strukturované stroje a prorocky varoval před tím, abychom neočekávali že nás jen věda a technika učiní blaženými: dopustíme-li se takové nerozvážnosti,  lze nás podle Komenského přirovnat k veverkám, uzavřeným  v kleci vlastní pošetilosti.(11) A tak můžeme spolu s Pavlem Flossem říci ( Pavel Floss: Poselství J.A.Komenského současné Evropě, str.16, nakl.Soliton, Praha 2005), že Komenský byl předchůdcem  ekologických filosofů, ale podle našeho názoru také předchůdcem všech ekologů.

Ekologické problémy a jejich vznik.

Podle Ulricha Becka, ale i podle fyzika Stephena Hawkinga a dalších bude do sta let náš dnešní svět z různých ekologických důvodů neobyvatelný a lidstvo zanikne(12), pokud nenalezne cestu z dnešní pokračující 1. moderny, vedoucí ke zkáze. Také další myslitelé vidí, že se nacházíme v krizové situaci, kterou bud zvládneme, nebo nepřežijeme. Ludwig von Bertalanffy již v roce 1967 říká, že musíme najít novou koncepci člověka, jinak zahyneme (13).

Komenského koncepce člověka, pro kterou J.B.Čapek spolu s Dagmar Čapkovou razil termín „komenianismus", je právě ta koncepce, která nám může z tíživé situace pomoci (14).

Abychom mohli posoudit, jak skutečně to se světem vypadá a jaké možnosti nápravy existují, musíme se vrátit hluboko do minulosti a  hledat jiný úhel pohledu než má současná lineární věda, jinak bychom se stále jen opakovali. V tomto článku jsou proto použity také myšlenky odborníků, buď zčásti nebo zcela opomíjené současnou vědou. Ty poté navazují na dílo J.A.Komenského, zejména jeho „Obecnou poradu o nápravě věcí lidských" a dále na moderní obecnou teorii systémů, jak ji předkládá Fritjof Capra ve svých dílech. A  protože se domníváme, že ke Komenskému se nevracíme ale na Komenského se teprve dotahujeme, nazvali jsme tento popsaný způsob uvažování poněkud troufale komeniánskou filosofií.

Podle filosofa Ladislava Hejdánka je „historie otevřená"(15), podívejme se tedy nejdříve trochu jinak na historii.

Vědci se shodují na tom, že přibližně před třiceti tisíci lety ovládl Evropu Homo sapiens, kromaňonec, který se nijak nelišil od současného člověka. Od té doby nastal jeho kulturní vývoj, který svou rychlostí daleko převýšil vývoj biologický, takže na něj již nebereme ani zřetel. Mozek měl již tak vyspělý, že umožnil řeč a spolupráci a tím předběhl ostatní druhy hominidů, které potlačil.

Grahame Clark ve své knize Prehistorie světa (16) uplatňuje názor, že lidmi se stali naši předkové tím, že byli lovci a pojídači masa. Byli kořistničtí, pro svou výživu potřebovali rozsáhlé oblasti, byli také kanibaly. Muži se věnovali lovu a ženy s dětmi, o které pečovaly, se věnovaly sběru rostlinné potravy a sběru hmyzu a drobných živočichů. Tento způsob obživy označuje jako parazitní. V západní a severní Evropě parazitovali tito lovci na stádech sobů. Tento parazitní způsob obživy byl pro tohoto nejstaršího člověka obvyklý, proto ho nazveme způsobem archaickým. Archaický člověk se choval paraziticky i v případě, že se mu podařilo zvířata ochočit a pást, jako pastevec zůstal parazitem na stádech zvěře a zůstal tedy archaikem. A protože byl současně kanibalem, etapu vývoje lidstva v tomto stadiu vývoje můžeme proto nazvat etapou kanibalistickou.

Přibližně před deseti tisíci lety se podnebí oteplilo, ledovce ustoupily souvislým lesům a parazitní lov přestal být produktivní. Ženy, původně pouze sběratelky, byly postaveny před úkol, jak nahradit chybějící potravu, kterou původně nosili muži. A protože je vedla odpovědnost také za děti, které musely uživit do dospělosti, změnily a obrátily způsob myšlení z původního kauzálního ( po příčině A následuje následek B ) na cílevědomé a finalistické : chceš-li B, zařiď, aby bylo A. (17) Chceš-li více zrna, musíš toto zrno vysít na větší ploše. A odtud, od vysévání, bylo jen krůček od myšlenky, že chceš-li více potravy ze zrna, zařiď, aby zrna rostla větší. Tak došlo k domestikaci rostlin. Tento obrácený způsob myšlení byl vhodný i k domestikaci zvířat. Domestikaci rostlin a zvířat vědci nazývají neolitickou revolucí. Byla to revoluce, protože takto nově myslící lid se šířil do nových a nových území, kde uplatňoval svoji technologickou převahu. Ženy hrály klíčovou roli při zavádění zemědělství, získaly proto dominantní postavení ve společnosti.Neolitici byli oproti patristickým lovcům a pastevcům matrističtí. Neolitický lid se šířit  do nových území musel, protože vlivem bohaté výživy u tohoto lidu došlo k populační explozi. Neolitici se dokázali uživit  na padesátkrát (18) až tisíckrát menším území než lovci.(19)  Planě rostoucí formy nejstarších obilovin, byly nejdostupnější na kopcovitých okrajích Úrodného půlměsíce, ale mohla to být i jiná místa, například okraje Pamiru. Zemědělstvíí se  dařilo v okolí bažin a šířilo se v okolí velkých řek.

Podle Bryana Sykese (Bryan Sykes: Sedm dcer Evinných ) neolitici osidlovali Evropu ve dvou větvích. Jedna větev vedla z Balkánského poloostrova přes uherské roviny a podél říčních údolí střední Evropy až k Baltickému moři. Druhá se omezovala na pobřeží Středozemního moře až do Španělska, pak se stáčela kolem portugalského pobřeží až do západní části Británie.

Neolitickou revolucí se uvolnily tvůrčí síly tohoto lidu a nastal rozvoj kultury. Kolem velkých řek se vytvářela kulturní centra. Produkce potravin byla tak velká, že se mohli mnozí lidé věnovat něčemu jinému než zemědělství - kultuře, umění, řemeslu   a podobně.

Vznik písma.

Technologické myšlení, domestikace rostlin a zvířat, to nebylo posledním myšlenkovým výbojem neolitiků. Podle hypotézy Antonína Horáka  ( O Slovanech úplně jinak) (20) byli neolitici  matrističtí a byli to Praslované. A   jejich dalším myšlenkovým výbojem – ( neolitiků - Praslovanů ) byl objev písma. Jak nás učí Antonín Horák, písmo vzniklo akrofonií (akros -okraj, počátek a phone – zvuk, souhláska). Neolitik znázornil   obrázkem járam   ( jařmo na dobytek) a dalším obrázkem  maliár (roub). Tím, že se čtou jen první dvě   písmena a  zbytek se  zamlčí -dostaneme slovo jáma. Není to obrazové písmo, obrázek pouze znázorňuje počáteční slabiku, později pouze hlásku.

U obce  Bodiny u Povážské Bystřice z roku 1895, jsou nápisy, které nikdo neuměl přečíst. Přečíst se ale dají praslovansky a znamenají:

- otroci umírali jako oběti

- nás usmrcují jako oběti

Antonín Horák tedy vyslovil hypotézu, že to byli Praslované, kteří  objevili písmo a praslovanštinou dokáže číst staré nápisy, se kterými si jiní odborníci doposud nevěděli rady. Zavedli i číslovky a matematiku. Podle toho, jak bylo praslovanské písmo rozšířeno usuzuje, že se neolitici a tedy Praslované rozšířili do celého světa. Také v Evropě byli autochtonní, jak ukazuje nález nápisů na skaliskách u obce Bodiny u Povážské Bystřice z roku 1895. A. Horák fascinujícím způsobem dokáže přečíst nápisy z Řecka, Itálie, střední Evropy, aby nás posléze zavedl do Babylonie, Egypta, Japonska, Číny, Koreje, kde všude podle něho působili Praslované také jako písaři, protože vládnoucí vrstvy psát neuměly. Podle A.Horáka jsou praslovanské mnohé názvy, vyberme jen některé:

-Roma - praslovansky název řeky Růma (koryto),

-Siena - dodnes srbochorvatské. „sjéna", síň, stinný útulek, obřadní síň a hřbitov

-Ravena - z praslov. „rávina", rovina

-Apeniny - postaru bez obalového "v", dnes Vápeniny, pohoří z vápence

-Venetia - (Benátky ), za Římanů takto zvaná celá severní Itálie podle Venetů t.j. Slovanů

-Atlantis - pořečtělý, zřejmě z původního AT-LADÍ'S (od-ledňující se )

-Lémnos - pořečtělý, asi od praslovanského LÓMNA (lom na kámen a rudy )

-Athénai - z původního praslovanského A-TÍNIJÁ (v neolitu ohrady na dobytek pro pastvu na travnatých kopcích )

-Slovan - selo-ján - zemědělec

-Amudarja - AMÚ - DAR JÁ - praslovansky - nám darující

-Pamir - PA - MÍR - znamená pra - vlast Praslovanů

-Syrdarja - SYR - DARJÁ navíc dávající (úrodu)

-Himaláje - HIMÁ - LAJÁ - zima trvající, prodlévající

-Demokracie - demokratia řecky, od praslovanského „ dámokaráčijá", což znamenalo doslova „domácí vedení". Každá obec či osada byla samostatnou jednotkou, řídil ji staršina nebo starosta, který měl k ruce držitele pořádku a odborné poradce. Po vpádu asijských Řeků přešla moc na nejvyššího pohanského kněze, jako samovládce a tyrana. Domácí obyvatelstvo bylo zotročeno. Útočníci se stali „svobodnými občany", kteří nemuseli vykonávat žádnou práci, živili je neolitičtí otroci. Od 5.století tito „svobodní občané" vykonávali správu měst a obcí a tomu začali říkat -demokratia - název převzatý od Praslovanů, kteří se ale nemohli jako otroci zůčastnit, ta byla jen pro "svobodné" panstvo.

S Cyrilicí, kterou u nás zavedl Konstantin a Metoděj se to má zřejmě tak, že toto písmo bylo přijato především jako písmo církevní a křesťanské. A přijetí křesťanství bylo legitimací pro přijetí mezi  uznávané evropské státy. Dostalo proto přednost.

V t-magazinu, v článku Znovu o Slovanech..., je popisováno, jak jeden z žáků věrozvěsta Metoděje, který se jmenoval Chrabr, aby vyzdvihl význam umělého církevního jazyka, doneseného z Byzance, napsal ve svých pamětech, že Slované neuměli psát. Tohoto jediného autora se historikové drží, aby se nemuseli zabývat slovanskou problematikou.

Zrod moderních Slovanů  z Praslovanů  popisuje František Dvorník va své knize Zrod střední a východní Evropy ( nakl. Prostor, s.r.o. Praha 1999 ). Jednotlivé bojovné kmeny zajímaly Praslovany, kteří je pak svým množstvím často přečíslili. Částečným převzetím archaických memů pak došlo k proměně, vznikli přeměnění, moderní  Slované, takto vznikli např. Chorvaté a Srbové.

Ohlasy na knihu  A.Horáka nebyly příznivé, ale to se stává vždy, když někdo narušuje vžité paradigma. Ale situace se mění, např. Dušan Polanský v článku: Novilarská stéla a stěhování národů ( v elektronickém magazínu Gnosis 9.net ) přiznává, že tato stéla se v praslovanštině docela dobře dá číst, jinak ji nikdo     přeložit a číst neumí. A píše: „Jakkoliv mnohá tvrzení v knize Antonína Horáka jsou na úrovni spekulací, tak na základě vyluštění Novilarské stély budeme muset do jazykového kotle Itálie v 1. tisíciletí před naším letopočtem zařadit i indoevropský satem, který nazýváme slovanskými jazyky.“

Přepadení neolitiků.

André van Lysebeth ve své knize Tantra(21) popisuje existenci neolitické a matristické kultury v Indii. A také přepadení této kultury loveckými a pasteveckými nomády, kteří tuto kulturu zničili.

Stejně tak přepadli lovečtí a pastevečtí nomádi kvetoucí neolitickou a matristickou civilizaci na Blízkém východě a v Evropě. Věnujme se tedy především této oblasti a Evropě.

Tisíce let před tímto přepadením se v Evropě rozvíjela kultura matristických neolitiků  - wánů - zemědělců a podle A. Horáka  Praslovanů. Kulturní neolitická centra se rozvíjela již 7500 let před naším letopočtem, jak prokázal Luigi Luca Cavalli - Sforza svým genetickým výzkumem   A  k přepadení neolitických kultur hordami archaických lovců a pastevců z Volžsko-Donských stepí došlo až v letech 3000 před naším letopočtem a expanze Řeckých    archaických národů byla ještě později,  2000-1000 let před naším letopočtem. Neolitici tak měli k dispozici tisíce let k rozvíjení své kultury a svého způsobu myšlení.

Přepadení neolitiků se zúčastnily hordy lovců a pastevců z ledových stepí jihozápadní Asie. Kulturní nebyli, pouze byli bojovní a agresivní. Neagresivní neolitiky zotročili a snížili je na úroveň „mluvícího dobytka".

Vraždili neolitiky také jako oběti svým bohům a byli mistři ve vybírání daní. (Také v Egyptě a jinde byli neagresivní neolitici přepadeni a zotročeni). Archaici, kteří je přepadli, pak na otrocké práci neolitiků budovali své archaické a tedy parazitní říše. Johann Jakob Bachofen zdůraznil, že matriarchát, jako svébytné historické údobí byl „zapomenut". Toto „zapomnění" mělo charakter represivní ideologické cenzury, které byl podroben veškerý komplikovaný symbolismus a religiózní imaginace matriarchátu.(22)

Ve světě se spolu sešli lidé dvojí kultury a dvojího způsobu myšlení. Archaičtí lovci a pastevci, kterým zkráceně můžeme říkat archaici a  ti druzí, zotročení zemědělci,,kterým můžeme říkat neolitici. Nebyly to žádné rasy, jen lid s odlišnou výchovou a odlišným způsobem myšlení. Archaičtí patrističtí lovci a pastevci a matrističtí neolitici. Komeniánská filosofie samostatně nacházela rozdílné typy myšlení u archaiků a neolitiků. Stejné typy našla v díle Frijofa Capry (Tkáňˇživota ) a díle Ernesta Bornemana ( Encyklopedie sexuality ).  Spojíme-li rozdílné a protikladné způsoby myšlení archaiků a neolitiků uváděné komeniánskou filosofií již dříve, s myšlením podle F. Capry a dále podle E. Bornemana a nejnověji Ulricha Becka  které jsou zcela kompatibilní, dostaneme dvě linie myšlení a to jednu linii  pro archaiky a druhou linii pro neolitiky.