@article{Dlouhá_2009, place={Praha, Czech Republic}, title={Úvodník 2009/IV/2}, volume={4}, url={https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/216}, DOI={10.14712/18023061.216}, abstractNote={<h1 class="cla-nadpis">Úvodník 2009/IV/2</h1> <p class="cla-autor">2009-10-29 13:19:13</p> <p>Vážení čtenáři,</p> <p>zdá se, že Akční plán Státního programu EVVO na nejbližší tři roky byl úspěšně schválen vládou<a href="/index.php/Envigogika/author/submit/plugins/editors/jce/tiny_mce/plugins/paste/blank.htm#_ftn1">[1]</a>, takže i my můžeme přejít do „akce", kterou v tomto případě může být hloubkový ponor do nového čísla našeho časopisu. Co v něm tentokrát nejdete:</p> <p><a href="/index.php/Envigogika/article/view/39/html_39">Efektivita, evaluace a podpora programů environmentální výchovy </a>autorů Jana Činčery, Jiřího Kulicha a Dity Gollové představuje rozsáhlý výzkum, který byl proveden mezi českými organizacemi nabízejícími programy environmentální výchovy. Zabývá se způsobem, jakým se běžně (ve vybraných programech EV) stanovují vzdělávací cíle a hodnotí míra jejich dosažení; současně na empirických datech ukazuje, do jaké míry efektivitu nabízených programů posuzuje veřejná správa například v rámci jejich financování. Dospívá k závěrům velmi zajímavým, a tak by tento článek mohl být (jak se vyjádřil jeden z recenzentů): „...zásadním příspěvkem do diskuse ke kvalitě environmentálního vzdělání v ČR, a také asi jedním z nejdůležitějších, jaký byl doposud napsán. ... Aby však naplnil své vlastní cíle, totiž přispět ke zkvalitnění metodiky, evaluace i podpory programů EV, měl by otevřít skutečnou odbornou diskusi nad těmito tématy..."</p> <p>To mu samozřejmě přejeme, a současně ukazujeme, jak by taková (odborně podložená) debata mohla vypadat. Do kritické polemiky s texty z minulého čísla vstupuje Jan Činčera v příspěvku <a href="/index.php/Envigogika/article/view/38/html_38">Výstupy či procesy: paradigmatický (kvazi)spor environmentální výchovy</a>. V něm srovnává a z historického hlediska rozebírá hlavní myšlenková východiska environmentálně orientovaných vzdělávacích programů - právě tato východiska totiž často motivují praktické aktivity, fungují jako kritérium při vytyčování jejich cílů i výběru metod. Autorovi jde sice převážně o ideové podhoubí západní provenience, v našich podmínkách jsou ale podobná paradigmata přítomna rovněž, a působí jako zdroj častých nedorozumění právě svou skrytou a přitom rozporuplnou povahou. A tak je odborné i veřejné diskuse na toto téma, podobně jako i „...trochy teorie EV v české záplavě praxe, opravdu potřeba. Rozšiřuje se tak totiž nejen obec odborníků, ale i poučených laiků..." kteří často společně tahají za strategické nitky ovlivňující vývoj na dlouhé roky dopředu (také toto je myšlenka jednoho z externích posuzovatelů článku).</p> <p>Se zaměřením časopisu jen zdánlivě nesouvisí filosoficky laděné úvahy v textu <a href="/index.php/Envigogika/article/view/41/html_41">„Krajina a evoluce"? Evolučně-psychologické teorie percepce krajiny</a> Marca Stelly a Karla Stibrala. Je dobré si ovšem připomenout, že příroda není pro člověka jen zdrojem surovin, poskytuje prostředí nutné nikoli pouze pro jeho fyzické přežití. Souvisí se stavem duše <em>(psyché)</em>, má schopnost zrcadlit její nálady, a také na ni působit ve smyslu harmonickém. Představuje i jeden z ideálů krásy, odborně řečeno utváří estetické preference, a zde je právě jádro sporu. Jde o dispozici vrozenou, podmíněnou biologickými potřebami našich předků - a jedná se tedy víceméně o jev evolučně uzavřený? Nebo je krása (mimo jiné i přírody) fenoménem spíše kulturním, a vyjadřuje lidskou touhu zakusit ideální svět, vytvořit prostor pro poezii, a vlastně potřebu se na čas oprostit od tzv. „přírodní nutnosti"? Text je obsahově velmi závažný - snaha prezentovat podstatu člověka čistě biologicky může totiž být, při současném stavu biologicko-filosofického myšlení, hra s ohněm poměrně velmi nebezpečným.</p> <p>Na závěr recenzované rubriky představuje Alois Hynek se svými kolegy <a href="/index.php/Envigogika/article/view/40/html_40">vzdělávací projekt Geografického ústavu PřF MU v Brně</a>, cílem kterého je trvale udržitelný rozvoj krajiny Deblínska na Tišnovsku. Jde o příklad spojení univerzity, základní školy, veřejné správy a dospělé veřejnosti, jehož výsledkem je posílení environmentálního vědomí a praktickým důsledkem zlepšení kvality životního prostředí - především pokud se jedná o významné krajinné prvky, oběh vody a jiné fenomény každodenního života. Autoři tak prokazují možnosti zlepšení stavu krajiny z hlediska trvalé udržitelnosti i v případě, kdy chybí Místní agenda 21.</p> <p>Na případové studie ve výuce navazuje v rubrice Inspirace Dana Bartáková - ve svém článku <a href="/index.php/Envigogika/article/view/140/html_140">Praxe projektové výuky... </a>ukazuje projekt „Monitorování bezobratlých a ekologické analýzy", rozebírá jej ve srovnání s výzkumy minulými. Kristýna Neubergová pak hledá <a href="/index.php/Envigogika/article/view/138/html_138">možné cesty k uchopení výuky trvale udržitelného rozvoje na technických vysokých školách</a>, a poukazuje na hlavní problémové okruhy. Přináší konkrétní příklad z dopravní fakulty ČVUT a také doporučení, jak takové studium dále rozvíjet. Oba příspěvky byly prezentovány na konferenci <a href="http://cozp.cuni.cz/COZP-257.html">Metody a možnosti ve výuce udržitelnosti na VŠ</a> (více informací včetně všech prezentací můžete nalézt na tomto odkaze).</p> <p>A protože se již stmívá, přichází za námi Jiří Nečas se svým příběhem <a href="/index.php/Envigogika/article/view/139/html_139">Vlci a zajíci v pohádkovém lese</a>. Jeho děj se sice odvíjí v postupném řešení soustavy lineárních diferenciálních rovnic 1. řádu, z nich jsou ale odvozeny závěry a ponaučení svou povahou spíše mytologické. Text tak do reality dnešního světa přináší osudový prvek, přiznejme si ale, že tím rozpoznává její pravou podstatu.</p> <p>Něco o knihách vycházejících v době nedávno minulé se dozvíte v rubrice <strong>Recenze</strong>, a to už je pro tentokrát všechno, těšíme se na vaše příspěvky ještě do konce roku. Pište, a spolu s námi tento osud naklánějte...</p> <p> </p> <p>Aby však tento čas nebyl hektický, to vám všem přeje</p> <p> </p> <p>Jana + Jirka + Lenka (redakce)</p> <p> </p> <p>PS: A můžete se podívat i do ruriky Dopisy a názory, kam nám už <a href="/index.php/Envigogika/author/submit/index.php?option=com_content&view=article&id=335:nkolik-poznamek-k-poslednimu-islu-envigogiky&catid=81:2009&Itemid=5">napsal Martin Říha</a></p> <p> </p> <hr> <p><a href="/index.php/Envigogika/author/submit/plugins/editors/jce/tiny_mce/plugins/paste/blank.htm#_ftnref1">[1]</a> Akční plán Státního programu environmentálního vzdělání, výchovy a osvěty na léta 2010-2012 byl vládou schválen dne 19. října 2009 usnesením č. 1302 (viz <a href="http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web/cs?Open&2009&10-19">http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/web/cs?Open&2009&10-19</a>)</p>}, number={2}, journal={Envigogika}, author={Dlouhá, Jana}, year={2009}, month={zář.} }