@article{Dlouhá_2015, place={Praha, Czech Republic}, title={Pozvánka na konferenci Naše společná přítomnost 2016}, volume={10}, url={https://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/510}, DOI={10.14712/18023061.510}, abstractNote={<p><strong>Velké naděje, projekty, omyly – snahy o pochopení a ovládnutí přírody v minulosti a dnes</strong></p><p>Konference se uskuteční na Filosofické fakultě UK, Praha 1, <strong>nám.</strong> <strong>Jana Palacha 2, místnost 104</strong> (viz <a href="https://mapy.cz/zakladni?x=14.4139376&y=50.0883732&z=17&source=addr&id=9104583&q=jana%20palacha%202">mapa</a>),<br /> ve dnech<strong> 31. března </strong>(česká část)<strong> ‑ 1. dubna 2016 </strong>(anglická část konference).<br />Aktuální informace o konferenci a jejím programu najdete <a href="http://www.ecoology.org/nase-spolecna-pritomnost-2016">zde</a>.<br />Z kapacitních důvodů je nezbytné se k účasti přihlásit; registrační formulář najdete <a href="http://goo.gl/forms/t0oLQcMt5L">zde</a>.</p><p><strong>Téma konference:</strong></p><p>Lidé se s nevypočitatelností přírody snažili vypořádat odjakživa, současně ji ale také svými zásahy v jistém ohledu působili. Odedávna toužili proměnit prostředí, společnost nebo i samotného člověka; pokoušeli se spoutat přírodní síly nebo předcházet nepředvídatelným rizikům. Pokusy o zasahování do přírody nebo manipulaci s lidskou bytostí a vazbami a pouty sociálními či ekonomickými ovšem často pro nepochopení podstatných vnitřních zákonitostí vyzněly (sebe)destruktivně. Hranice mezi tím, co je založeno na snech či pouhé iluzi, a příznivě působícími plány či procesy, je takřka nerozlišitelná – skutečné přínosy, nebo naopak zásadní rizika se obvykle projeví až po dlouhé době. Kýžený pokrok a nezamýšlená katastrofa jsou často jen dvě strany stejné mince. A tak i v plně odpovědném a vědecky uchopeném vztahu k přírodě můžeme sledovat poměrně nezřetelnou hranici mezi možným a nemožným, realitou a fikcí, kterou je snadné technickými prostředky pravidelně překračovat.</p><p>V tomto smyslu hledáme poučení z minulosti, současně se ale pokoušíme nahlížet do budoucnosti – sledujeme velké (i menší), často utopické plány společenské, technické nebo třeba umělecké. Mapujeme slepé uličky, které lidé v minulosti vyzkoušeli, i ty, do kterých se právě vrhají. Pokládáme to za způsob, jak se o vztahu člověka a přírody dozvědět více. Současně si klademe četné otázky, které se nás přímo dotýkají. V co dnes můžeme doufat, čeho se obávat, kam pravděpodobně směřujeme? A jak (a jakou) o tom podáme zprávu těm, co přijdou po nás ‑ budou žít ve světě postaveném z našich představ a rozhodnutí?</p>}, number={4}, journal={Envigogika}, author={Dlouhá, Jana}, year={2015}, month={pro.} }