Držíte-li v rukou silný svazek zhruba dvě stě osmdesáti stran hustě popsaného recyklovaného papíru, pocítíte respekt. Ten pravděpodobně zesílí ve chvíli, kdy nalistujete seznam třiceti autorů a konzultantů, kteří vložili znalosti a otisk svých osobností do této publikace. Jsou mezi nimi lety i zkušenostmi ostřílení nestoři environmentálního a globálního rozvojového vzdělávání, ke slovu se však dostávají také mladé tváře těchto oborů. Velmi slibná kombinace, která by mohla barevně vykreslit myšlenkovou mapu různých pohledů, zkušeností a přístupů mnoha oborů, které protínají environmentální i globální rozvojové vzdělávání. Ocenění si zaslouží také snaha spojit environmentální a globální rozvojová témata a na poli vzdělávání i jeho teorie logicky provázat problémy, které jdou v každodenním světovém dění ruku v ruce. 

Co nám publikace nabízí? Připravte se na tematickou smršť, v tomto případě nikoliv od A až do Z, ale od A do F - tato písmena označují jednotlivé oddíly skript. Velmi široký záběr publikace spojený s náročným výběrem témat a bojem s vhodným řazením kapitol s sebou nese mnohá rizika.

Začneme částí A, která shrnuje současný stav environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále jen EVVO) a Globálního rozvojového vzdělávání (GRV). Nabízí také stručný pohled do historie, mimo jiné mile připomíná první okrašlovací spolky na našem území. Následuje terminologie, v níž najdeme zajímavé zamyšlení nad tím, kdo je ekopedagog, či charakteristiku globálního rozvojového vzdělávání jakožto propojení pedagogického i zahraničněpolitického pohledu. Součástí prvního celku jsou i etické opory, právní zakotvení a cíle i směry EVVO GRV. Zajímavá je jistě kapitolka, která se zamýšlí nad společnými principy, cíli a tématy EVVO a GRV. Poněkud nevyváženým dojmem působí zařazení poměrně obsáhlé části shrnující environmentální etiku. Nakolik lze tyto různé směry v environmentální etice považovat za etické opory globálního rozvojového vzdělávání, jak je v názvu kapitoly prezentováno? Naopak by v této úvodní části mohl čtenáři chybět metodologický základ a didaktické přístupy EVVO a GRV, jejichž specifika by byla dále systematicky rozebrána v dalších oddílech skript. 

Hlavním cílem oddílu B je shrnout EVVO a GRV ve školách a školských zařízeních, proto nás nepřekvapí kapitola o rámcových vzdělávacích programech či vymezení postavení a úkolů školního koordinátora EVVO. Ten získává přízvisko “kormidelník změn ve škole”. Otázka koordinace GRV ve školách však není ve skriptech rozebrána, což odráží fakt, že tato problematika není v současných rámcových vzdělávacích programech systematicky řešena. Proto je dobře, že jsou v publikaci zachyceny zkušenosti s koordinací EVVO, které mohou být využity i v jiných oblastech.

Didaktická specifika EVVO a GRV jsou více než vhodně zvoleným tématem. Pozornost si jistě zaslouží kvalitně zpracované podkapitoly věnované ekopsychologii a přehledné shrnutí kompetencí získávaných prostřednictvím EVVO GRV. Nicméně v této didaktické části čtenář pocítí určitou nevyváženost, pozornost věnovaná EVVO je výrazně větší, než prostor poskytnutý GRV. Podobně je tomu i v případě zajímavě zpracované části s názvem “Škola jako nositel pozitivní změny”. Čtenáře překvapí velmi rozsáhlá sekce nazvaná „Přehled základních problémů životního prostředí“. Tato kapitola by si zasloužila jednak systematičtější pojetí, jednak by z logiky věci měla být samostatnou částí publikace. Na druhou stranu, v publikaci chybí rozpracování problémů, kterým se věnuje globální rozvojové vzdělávání. Témata GRV a EVVO se nejen překrývají, ale také vzájemně doplňují, například problém znečištění vodních zdrojů a přístupu k vodě. Proto by bylo na místě je vhodně kombinovat v samostatné kapitole. Naopak, velmi silnou stránkou oddílu B a celé publikace vůbec jsou příklady zařazení témat EVVO a GRV do klasické i projektové výuky na školách včetně metodických ukázek a popisů aktivit žáků. Mezi takto zpracovanými ukázkami najdeme téma ropného zlomu, využívání hospodářských zvířat či fair trade. 

Sekce C, která se věnuje EVVO a GRV ve střediscích environmentální výchovy a mimoškolních činnostech, je poněkud kratší oproti předchozímu oddílu. Vychází hlavně z příkladů současných ekovýchovných programů, představuje Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina či Sítě M.R.K.E.V. a Mrkvička. Stejně jako u předchozí kapitoly věnované školám by bylo zajímavé a potřebné některá didaktická a metodická specifika mimoškolní výuky EVVO a GRV rozpracovat v obecné rovině tak, aby uvedené příklady byly skutečnými výukovými případovými studiemi. Na závěr tohoto bloku najdeme bohatý přehled neziskových organizací v České republice zaměřených na GRV a EVVO. Tato část vhodně dokresluje současný stav mimoškolní výuky EVVO a GRV.

Abychom dokončili v úvodu nastíněnou škálu až do závěrečného “F”, zmíníme ještě kvalitně zpracovaný seznam literatury (D), stejně pečlivý rejstřík (E) a možná poněkud větší množství příloh (F), mezi nimiž figurují praktické slovníčky pojmů EVVO a GRV. 

Podíváme-li se tento soubor učebních textů očima studenta či pedagoga, pak nám může chybět několik věcí. U každé sekce je sice uveden seznam použité literatury, nicméně vzhledem k širokému spektru rozebíraných témat by skripta měla u každé kapitoly nabízet komentovaný seznam zdrojů, které rozšiřují rozebíraná témata. Stejně tak by bylo na místě uvést ke kapitolám otázky k zamyšlení. Silnou stránkou publikace je fakt, že do ní vtělilo svůj pohled na téma mnoho rozličných autorů a reprezentantů oborů. Jejich příspěvky mají často charakter odborných statí se všemi náležitostmi a vytvářejí pestrou názorovou škálu. Nejen kvůli tomu publikaci vedle studentů či pedagogů jistě ocení i širší publikum se zájmem o vzdělávání, environmentální témata či globální otázky. Pro hlubší pochopení různých úhlů pohledů a jejich kořenů by bylo zajímavé uvést v publikaci u autorů krátký medailonek.  

V podobě souboru učebních textů nazvaného Úvod do environmentální výchovy a globálního rozvojového vzdělávání se k nám dostává velmi pestrý a cenný obraz dění v oblasti EVVO a GRV v České republice. Zároveň vyvolává několik důležitých otázek. Jaký je vztah EVVO a GRV? Kde všude můžeme najít prolínající se oblasti, a kde jsou naopak rozdíly? EVVO a GRV se úzce prolínají hned s několika průřezovými tématy vymezenými v Rámcových vzdělávacích programech. Jak ve výuce propojovat průřezová témata navzájem tak, aby žáci a studenti viděli společenské problémy v jejich hlubších souvislostech? V neposlední řadě je třeba hledat cesty, které by pomohly zaplnit bílá místa v metodách, přístupu a terminologii obého. EVVO i GRV by se měly stát „bezpečným prostorem“ pro setkávání učitelů, žáků, ale i dalších subjektů (obce, neziskové organizace, firmy, knihovny, muzea a mnohé další), které hrají roli ve vzdělávání. Snaha všech autorů a editorů vytvořit takto široký celek si zaslouží ocenění. Museli totiž čelit problémům spojeným s nedomyšleností platných vzdělávacích strategií, které sice vnášejí tento typ inovace do celého vzdělávacího systému, činí tak ale nesystematicky. Nové vzdělávací cíle jsou v protikladu k cílům tradičním, a to bez důkladné reflexe či evaluace obého i vzájemných interakcí těchto přístupů. Doufejme, že tento počin najde své využití v praxi, a že na něj bude kvalitně a systematicky navázáno v oblasti výzkumu, evaluace a celkové reflexe probíhajících procesů v současném vzdělávání a jejich výsledků.