Editorial časopisu Bedrník č. 5

Hana Kolářová

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,


MILUJETE SVŮJ STROM? Cítili byste se jako podťatí, kdyby odešel ze života jinou než přirozenou cestou? Pozorovali jste někdy, kdo všechno váš strom obývá? Kolik druhů ptáků na něj usedá – zeptala jsem se sama sebe a rozvzpomínala se: holub, havran, strakapoud, krahujec, straka, sojka, sýkora koňadra a modřinka, pěnkava, brhlík, kos, vrabec, špaček, hýl… Spoustu drobných pěvců ani nerozeznám.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Editorial časopisu Bedrník č. 5

2011-12-15 16:47:22

Hana Kolářová

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

MILUJETE SVŮJ STROM? Cítili byste se jako podťatí, kdyby odešel ze života jinou než přirozenou cestou? Pozorovali jste někdy, kdo všechno váš strom obývá? Kolik druhů ptáků na něj usedá – zeptala jsem se sama sebe a rozvzpomínala se: holub, havran, strakapoud, krahujec, straka, sojka, sýkora koňadra a modřinka, pěnkava, brhlík, kos, vrabec, špaček, hýl… Spoustu drobných pěvců ani nerozeznám.

Můj Strom je obrovský ořešák (vlašský) na sousedově zahradě. Jeho větve přesahují na tu naši a některý rok shodí na naši stranu spoustu dobrých ořechů. Letos nebude nic. V květnu přišel silný pozdní mráz a ořešák musel obnovovat všechno spálené mladé listí. A to ho loni v srpnu, stejně jako stromy i domy v okruhu asi deseti kilometrů, omlátily kroupy velikosti slepičího vejce a připravily o dobrou polovinu ročních výhonů. Co tenhle strom už všechno zažil… Zhruba to, co já. Je sice velmi urostlý, v téhle své životní fázi nejvitálnější ořešák v okolí, kam až dohlédneš, ale asi mu není o mnoho víc než padesát let. Ořešáky tu nejsou dlouhověké, a tak ho možná už brzo začnou stravovat choroše a další formy života, kterým se na čas stává nejen domovem, ale i živitelem. V naší vesnici, kterou během těch padesáti let pohltilo velkoměsto, bývalo zvykem na zahradě mít aspoň jeden ořešák královský. Na většině starých zahrad stále ještě jsou, ačkoli i tady tyto majestátní stromy ustupují plotům z thují a krátce střiženým trávníkům, které lépe vypadají na plném slunci. Tenhle „můj“ strom už řádku let vnímám jako organismus, ekologickou bytost. Těch 14 druhů ptáků, co jsem v něm napočítala, se mi jen tak rychle vybavilo; většinu roku člověk nevidí, co se všechno v ohromné souměrné koruně děje, jen kolotání a cvrlikání za tichého nedělního rána dává tušit... Snídám v jeho příjemném letním stínu… A koukám na něj v proměnách čtvera ročních období z pracovny, kdykoli ulevím očím od monitoru: tajuplný biologický makrosvět sám o sobě a zároveň zdroj intimních duševních a estetických prožitků. A tak mě napadá, že by se měl nějak jmenovat. Pro nejužší rodinu je to prostě Vořech. Jsem vděčná sousedovi, že ho nechává svobodně růst, ačkoli mu zabírá dobrou čtvrtinu zahrady, takže napříště možná: Petrův ořech. A jak by se mohl jmenovat ten váš strom?

Vážení čtenáři, tento Bedrník je plný stromů a jejich příběhů, alejí, aktivit, které se dají dělat se stromy a dětmi a pomohou dětem i dospělým nacházet poznání i bližší vztah k přírodě. Ne nadarmo se stromek stal jedním ze symbolů zimního slunovratu a nejkrásnějších svátků v roce − Vánoce budou tématem příštího čísla.

 

Do té doby vám přeji příjemné objevování stromů.

 

Hana Kolářová