Editorial 2013/VIII/1

Main Article Content

Jana Dlouhá

Abstract

Tentokrát s názvem:Cesta tam a zase zpátkyTato krátká úvodní úvaha je věnována Zdeňku Kratochvílovi, jehož zamyšlení na Ekologických dnech Olomouc ji též inspirovalo.Kam taková cesta vede? K poznání (které je vždy dílčí), ale též zpět, k celkovosti...K redukci přirozeného, jde ale o to, neztratit ale přitom zpět k této přirozenosti přístup. Ve způsobu redukce se ukazuje, jak k problému přistupujeme, tedy se odkrývá úhel pohledu nebo metodologické principy oboru a kontext jejich uplatnění (ve všech experimentálních vědách dokládaný spolu s výsledky jakožto protokol nebo popis situace). Tam, kde redukující principy nelze rozpoznat (tedy odlišit je od skutečnosti), nastává problém – popis skutečnosti se promění v různé druhy ideologií, z kterých cesta zpět nevede. Abychom dospěli do tohoto bodu (záměna pravé skutečnosti za její redukovaný obraz, a vice versa), stačí málo – jistá nepořádnost a nedůslednost vědeckého bádání, oslněnost výsledky a produkty na úkor jejich řádné diskuse a popisu podmínek, za kterých vznikaly (ze kterých je pak lze definovaným způsobem přenést do podmínek jiných); nezodpovědná snaha o úspěch, na které lze založit stejně málo odpovědný postup "vpřed". Soustavný dialog mezi (abstraktním, redukovaným) poznatkem a kontextem, v němž "platí", nepotřebuje pouze matematika, věda ve své podstatě abstraktní – a zde tedy mají původ nářky nad matematizací světa. Tyto stížnosti se tak netýkají (či by se neměly týkat) postupu uplatnění matematických principů v živém, přirozeném světě, ale dekontextualizace tohoto postupu – ztotožnění, absolutizace platnosti výsledků získaných s pomocí matematiky s různými podobami skutečnosti, nezávisle na historické situaci či místních podmínkách a souvislostech.Toto poučení si bereme za své při snaze o vedení odborného dialogu i zde, v tomto čísle Envigogiky. Kam se v něm vydáme? Jako vždy nejdříve k živému dění - tentokrát přímo k veřejné debatě o vzdělávání v souvislosti se Strategií vzdělávání 2020 probíhající právě v těchto dnech. Dokument vznikající na půdě Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy poněkud opomíjí pojem environmentální vzdělávání nebo vzdělávání pro udržitelný rozvoj, což je důvod do diskuse vstoupit; skupina protagonistů EVVO a VUR tak činí: navrhuje změny v textu Strategie vzdělávání 2020 a přichází s obecnými připomínkami V této souvislosti si dovolujeme též stručně zrekapitulovat hlavní myšlenky, které se v této (spíše soukromé) diskusi vynořily; možná jsou totiž ukazatelem obecnějších pohledů na to, co je (akademická) komunita v oblasti EV a VUR, a jakou roli hrají nevládní neziskové organizace (nejen) v této oblasti. Že situace může být podobná dokonce i mezinárodně, ukazuje interpelace slovenského ministra školství ve věci environmentální výchovy a vzdělávání - Mikuláš Huba v ní poukazuje mj. na chybějící koncepci, infrastrukturu pro tuto (již tradiční) vzdělávací oblast, a dále nedostatečnou podporu právě nevládním organizacím. Své argumenty přitom odvozuje přímo z odkazu Jana Amose Komenského a jeho - jak bychom dnes řekli - "celostní" filosofie.Následuje série článků našich stálých autorů - Martina Říhy a znovu ještě též Mikuláše Huby. Týkají se role vědy v politice (Věda jako kooperující systém nebo jako bojiště oborů? - včetně reakce na tento text; Politika, intelektuálové a odborníci; Rozhovor České pozice...); našeho kulturního nebo přírodního dědictví a způsobu nakládání s ním; nebo krajiny a její paměti - v různých podobách, jež poukazují ke vztahu s lidmi, jejím osídlením... Texty, které přibližují souvislosti racionálního poznání s uměleckým prožitkem, nebo se zamýšlejí nad děním na pomezí kultury a ekologie, které se odehrává v rámci Ekologických dnů Olomouc 2013 - toto pravidelné setkávání s vyjímečnými lidmi je, jako vše pod-statné v této době, kriticky ohroženo...A toto ohrožení se - z poněkud jiného úhlu pohledu - stává i námětem úvah odborných: Svatava Janoušková se svými kolegy diskutuje téma environmentální bezpečnosti ve všeobecném vzdělávání. Poněkud optimističejší přístup zaujal Jan Labohý s Bohuslavem Binkou, kteří docházejí k zajímavým závěrům ohledně vlivu vnímání budoucnosti na skutečnou její podobu. Evaluaci programů environmentální výchovy se věnuje Jan Činčera: zkoumá, jak může být atraktivita Jizerských hor ve vnímání 10–12letých žáků ovlivněna pobytovým programem. Soubor indikátorů udržitelného rozvoje škol a jejich uplatnění ve výchovně-vzdělávacím procesu diskutuje ve svém textu Viera Chrenščová a Jana Škvarková.K odborným textům patří nebo se k nim vyjadřují též recenze - tentokrát se Jiří Olšovský zamýšlí nad různými způsoby zkoumání přírody, kdežto Zdeňka Petáková je fascinována dílem jednoho současného filosofa. Věnujte prosím pozornost i dalším textům tohoto (na texty bohatého) čísla, ať již jde o úvahu na téma dostupnosti energie v současné době z pera stejné autorky, stručnou rekapitulaci výsledků osmého zasedání Steering Committee (Dohlížecího výboru) Strategie EHK OSN ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj, zprávu o letošní konferenci Naše společná přítomnost: Současné výzvy Střední Evropy..., nebo informace o letošních laureátech ceny Josefa Vavrouška. A některé další, viz přehled tohoto čísla.A tak již můžeme pouze navázat na úvahu úvodní: zdá se, že publikovat cosi, například vydat nové číslo Envigogiky, je cestou pouze tam, a tedy změnou víceméně trvalou – co bylo napsáno, zůstane kdesi uchováno. Nicméně ani zde neusilujeme (pouze) o jakousi tuto trvalost – naše texty by měly jít k vám, našim čtenářům. Pokud se nám naše úsilí vrátí zpět v podobě jakékoli odezvy, bude cíl naší práce naplněn.V tuto chvíli tedy přejeme, abyste se vy, naši čtenáři, vždy znovu vraceli zpátky domů nejen ze svých (tentokrát již prázdninových) cest, ale též, aby se samotné vaše myšlenky vracely zpět, k vám samým - s tímto přáním se za redakci Envigogiky loučíJana a Jirka DlouzíPS: Tento úvodník píši v době letošních ničivých povodní - myslím na vše, co plyne, aby se již nevrátilo; odnáší přitom mnohé z toho, na čem jsme lpěli až doposud. Myslím také na samotnou myšlenku pokroku ‑ na to, proč cesta k lepším zítřkům vede jenom tam, často ovšem jinam, než jsme chtěli…

Metrics

Metrics Loading ...

Article Details

How to Cite
Dlouhá, J. (2013). Editorial 2013/VIII/1. Envigogika, 8(1). https://doi.org/10.14712/18023061.227
Section
Editorial
Author Biography

Jana Dlouhá

RNDr. Jana Dlouhá, Ph.D.Odpovědný redaktor Envigogiky. Vystudovala obor ochrana životního prostředí (PřF UK) a postgraduálně filozofii výchovy (PedF UK). V současné době působí v Centru pro otázky životního prostředí UK; zabývá se především tvorbou výukových textů a koordinací vzdělávacích programů