Editorial 2006/IV/3

Main Article Content

Jana Dlouhá

Abstract

Úvodník 2009/IV/3
2009-12-22 14:28:12
Vážení čtenáři,
Envigogika vám již počtvrté přeje krásné vánoční svátky a šťastné vykročení do roku nového.
Čas vánoční a přelom roku je obdobím zamyšlení. Přemýšlet můžeme v duchu tradičním, (například s filosofy Zdenkem Neubauerem nebo již zesnulým Janem Hellerem); můžeme se zamyslet nad vzrušující proměnou světa, která v čase nejbližším nastat může - anebo nemusí (viz série článků o klimatickém summitu v Kodani od Martina Uhlíře).
Setrváme-li v těchto úvahách, pak nás možná napadne, že dobrá vůle (ať již byla či nebyla „příčinou" všeho stvoření) je tím, co jedině může reálné bytí světa nakonec udržet...
V tomto čase obnovy se zamýšlíme i my - nad tím, co je v našem dosahu, co svou vůlí změnit můžeme. Možná tušíme, že nám dnes chybí dobrá přírodní filosofie, a tak při pohledu na svět přírody neumíme proniknout k jeho podstatě, pochopit jej tak, jak si jeho vnitřní ustrojení žádá a zasluhuje, a v poznávání i popisu přírodních zákonitostí nám ono zásadní často uniká. (Anebo, pokud jsme na přírodní myšlení naladěni, můžeme se zase míjet s realitou sociální, obecně přijatými hodnotami, podle kterých se formuje dnešní společenská praxe.) Tento poněkud schizofrenní stav má ovšem svůj odraz i v oblasti vzdělání, které by mělo být otevřeným prostorem pro svobodný růst jedince v souladu s jeho založením - ale často není. K hranicím svobody zde poukazuje právě zájem dětí o přírodu: vidíme, jak tuto jejich dispozici často nejsme schopni vidět; a musíme si připustit, že naše vnímání „modelu úspěšného jedince" může být poněkud stereotypní, byť jsme ochotni mu mnohé obětovat. Kateřina Jančaříková v textu o přírodovědné inteligenci píše o tom, jak podobné předsudky překonat a podpořit naopak jiné a zvláštní, přirozené nadání, spočívající ve schopnosti přírodní jevy pozorovat, orientovat se jimi a pak je také ukládat do paměti anebo řadit do systému kategorií. Popisuje způsoby, jak tyto vlohy dále rozvíjet, uvádí též důsledky, které by jejich potlačování mohlo přinášet.
Podobným tématem viděným ovšem z perspektivy jedince dospělého a (ontogeneticky i fylogeneticky) rozvinutého se zabývá Jana Krčmářová v článku Hypotéza biofilie Edwarda O. Wilsona; přináší zde pohled na možné příčiny lidského vnímání a rozumění různým přírodním jevům. Jak říká autorka, biofilie je buď „vrozeným pocitem, že jsem součástí života" (spočívajícím v prociťování fylogenetické příbuznosti všeho života na Zemi), nebo „vrozeným soustředěním na jiné životní formy" (tedy evolučním uzpůsobením lidské mysli, usměrňujícím vztahy k přírodním jevům). A jako taková může dodnes ovlivňovat náš pohled na přírodní hodnoty, i naše chování vůči přírodě...
...ale také působit příznivě na psychický rozvoj, jsou-li emoce s ní související dostatečně stimulovány. Například humánně-animální interakce pak mohou mít vliv terapeutický a lze je využít výchovně; v zemích západní Evropy i u nás se stávají jednou z cest zmírňování prohlubujícího se odcizování člověka přírodě. Tuto problematiku, konkrétně zaměřenou na zooasistence v pedagogické praxi, rozebírá Kateřina Jančaříková, která prezentuje též relevantní výzkum a na jeho základě vytvořený postgraduální kurz na Pedagogické fakultě UK v Praze.
Má-li být proměna, o kterou usilujeme, činem odpovědným, pak je zapotřebí ji reflektovat a hodnotit. Jan Činčera v textu Evaluace pobytového programu Podblanického ekocentra seznamuje s metodikou výzkumu a jeho výsledky, které byly následně využity ke zlepšení programu ovlivňujícího především znalosti a chování žáků ve spotřebitelské oblasti. Martin Zahradník a Lenka Pachmanová ukazují na příkladu využití wiki softwaru v environmentálním online vzdělávání na VŠ možnosti (přednosti a nedostatky) tohoto typu výuky z pohledu učitele i studentů. Poukazují především na rozvoj akčních dovedností a sociálních vztahů ve skupině, které dané prostředí vhodně podporuje.
V rubrice Inspirace nám (opět) Kateřina Jančaříková představuje svůj koncept environmentální výchovy na prvním stupni základních škol a také výzkum, jehož cílem je revidovat a výzkumně podložit všeobecně přijímané pravdy v této oblasti. Plný text rozsáhlé disertační práce na toto téma předkládá s vizí, že tak nejlépe přispěje rozvoji svého oboru.
Novou knihu z oboru filosofie uvádí Jiří Olšovský - ve své recenzi hovoří o nebezpečí disponování jsoucnem, které je rizikem našeho stále více technického světa. V rubrice Informace najdete přehled krátkých úryvků z vítězných textů 8. ročníku mezinárodní soutěže studentských esejí o udržitelném způsobu života 20 roků po pádu železné opony (Mikuláš Huba) a také pozvání na Masarykovy boty do Nečtin.
Vánoce jsou zde a s nimi i třetí číslo čtvrtého ročníku našeho časopisu. To je věk, kdy jsme se pomalu naučili (v tom) chodit, slova (pojmy mající původ v našem oborovém zázemí či zaměření) nám nedělají potíže, dospěli jsme do období předškolního... Uvidíme, zda na stoupající nároky budeme stačit, a hlavně, zda nás naše téma bude zajímat tak, jako doposud.
Tohle všechno přejeme do nového roku i vám, našim čtenářům - spolu s pořádnou dávkou dobré vůle, kterou si můžeme vzájemně být ku prospěchu.
Jana Dlouhá + redakce Envigogiky

Downloads

Download data is not yet available.

Metrics

Metrics Loading ...

Article Details

How to Cite
Dlouhá, J. (2009). Editorial 2006/IV/3. Envigogika, 4(3). https://doi.org/10.14712/18023061.217
Section
Editorial
Author Biography

Jana Dlouhá

RNDr. Jana Dlouhá, Ph.D. Odpovědný redaktor Envigogiky. Vystudovala obor ochrana životního prostředí (PřF UK) a postgraduálně filozofii výchovy (PedF UK). V současné době působí v Centru pro otázky životního prostředí UK; zabývá se především tvorbou výukových textů a koordinací vzdělávacích programů