Editorial 2011/VI/1

Main Article Content

Jana Dlouhá

Abstract

Úvodník 2011/VI/1
2011-05-31 13:14:27
Vážení přátelé a příznivci Envigogiky,
hlásíme se vám v čase, kdy astronomické léto pomalu spěje ke svému vrcholu, kdežto kalendářní ještě ani nezačalo. Příroda se v tomto viditelném pohybu, spění ke slunovratu otevřela, rozvila, vydala své tvary a vůně, nabídla květy k tělesnému dialogu s druhem svým, využila větrného internetu pro přenos genetických zpráv, poskytla potravu opylovačům a přizvala i další druhy k této komunikaci širší a snad i zásadnější. Nabídla své viditelné nebo jinak smyslově vnímatelné projevy k hlasování „To se mi líbí“, vytvořila okruhy příznivců, odměnila je až k sebedestrukci – svá těla poskytla i vlastním predátorům. Odevzdala se jim – s bolestí, avšak které odevzdání je bez-bolestné; tak se přírodní procesy rozběhly a nabyly obecně známou podobu, nikoli však samozřejmě a podle zákonitostí předem daných, ale v dialogu – v tom nejzazším možném, jenž je nabídkou vlastního já k přijetí, asimilaci, přetvoření, výstavbě čehosi nového a ode mne odlišného. Začala destrukce ničící to, co je, aby mohlo být cosi jiného … hubící staré a vytvářející nové jedince ve jménu života, jehož podstata jediná zůstává zachována … v tomto koloběhu vše živé musí přinést největší oběť osobní … a tak ve vzájemném dávání a přijímání vše kolem nás roste až po samotné vyvrcholení.
To přichází se slunovratem, kdy sluneční extáze dostupuje vrcholu a po ní se procesy bujení pomalu uzavírají, stahují do sebe, přecházejí do pomalého metabolizování v dobytém území. Proměňují se na tiché přemítání nad vlastní rodovou historií, mění se v hýčkání zpráv minulých generací ve vlahém přítmí pestíků, a v kultivaci těchto zašifrovaných informací pro generace nové, které je teprve musí vyluštit; to se v harmonickém přelévání tělesných substancí odehrává při tvorbě plodů, jež zase mají být nabídnuty širšímu společenství přírodnímu k zálibnému pohledu, ochutnání, či přijetí jinému, třebas nechtěnému. V tomto dialogu či spíše vzájemném vylaďování, vyslovení a naslouchání, v symfonii pohybů a protipohybů je vše skutečné, zjevné, tvarem se vymezující nejen samo sebou v rámci tohoto vymezení, ale také a možná především komunikačním kanálem, skrze nějž se přenáší zprávy v čase, od rodových předků na potomky, a také v prostoru, od tvorů již někde kořenících do oblastí, které teprve mají být osídleny. A v rytmu tohoto pohybu, členěném do vět a pomlk podle střídání energetického přílivu či odlivu, je počátek slunovratu obdobím, kdy sebetvorba se pomalu přelévá do plodnosti, a po ní následuje pomalé zapomínání na tuto expanzi, ukládání energie na příště…
A to je doba, kdy začíná léto kalendářní, uznané i jako čas volna školního. V přírodě pomalu končí růst a nabývání nových tvarů: energie se přijímá dlaněmi již otevřenými, je hnětena do podob skrytých, jejichž obsah je však vydatný. Do přírody v tomto bodě zlomu její živelnosti vstupujeme my – pro nás jsou prázdniny obdobím, kdy se jí chceme sytit; přicházíme ovšem už ke stolu prostřenému: není se na čem podílet, lze jen odpočívat a sklízet. To může být pro naši zkušenost s přírodou docela zásadní: vnímáme ji pak jako „univerzálního dárce“, místo pro rekreaci, zdroj plodin, prostor a čas bez konfliktů a vlastně i bez dějů. Nevidíme a doopravdy nemáme svůj podíl na novém utváření toho, co raší z kořenů, poupat a spěje k vydání semen, a tak se domníváme, že i náš vlastní životní růst a zrání se odehrává jaksi mimochodem… Události, které sdílíme, i jejich časování, spoluvytváří naši genetickou výbavu duševní, a je občas dobré si uvědomit jejich nevědomé působení.
Envigogika též právě sklízí úrodu, která až dosud proliferovala více či méně skrytě, a tak vám nabízíme obsah tohoto čísla.
Jako vždy, upozorňujeme nejdříve na články, jimiž se lze inspirovat: Princezna Alguelita Jiřího Nečase nás vrací do dětství, k onomu pra-původnímu tázání, proč vůbec máme živočišné či rostlinné druhy a jak to, že jich je tolik – a tu vidíme, že krása lesa si může vzájemně odpovídat s abstraktní logikou teorie informace a poskytovat uspokojivé odpovědi podložené pravděpodobnostním počítáním. Model výuky uplatněný na pedagogické fakultě v Olomouci uvádí kolektiv autorů pod vedením Ivo Machara; jejich přístup vychází z oborových didaktik, je však třeba jej stále inovovat i vzhledem k potřebám prosazujícího se vzdělávání environmentálního. Envigogika v tomto čísle opět navazuje na sérii rozhovorů s osobnostmi, tentokrát zpovídá Martina Říhu, který letos kandiduje na Cenu Josefa Vavrouška. A Svatava Janoušková představuje projekt ESDinds, jehož výsledkem je metodika pro tvorbu a využití indikátorů týkající se lidských hodnot určená pro práci nevládních a neziskových organizací prosazujících udržitelný rozvoj v praxi ‑ připravená v mezinárodní spolupráci a dostupná online v jazyce anglickém.
Tím přecházíme k textům rázu metodického, pro které jsme zřídili dokonce zvláštní rubriku – svým obsahem se z žánru recenzovaných článků poněkud vymykají (povahou formální k nim ovšem stále náleží). „Zapadla“ nám do ní Metodika evaluace z minulého čísla a tentokrát přinášíme Metodiku týmové spolupráce a tvorby týmů, která by mohla podpořit využití kolaborativních modelů výuky na vysokých školách. K recenzovaným textům řadíme dále článek Aleše Vávry, Viléma Pechance a Jitky Šeflové zabývající se výukou témat z oblasti klimatu na školách různých stupňů formou e-learningu – znovu se v něm ukazují široké možnosti a různé způsoby využití virtuálního prostředí při učení se o problémech, jejichž povaha je více než reálná. V rubrice Recenze se věnujeme právě vydané výpravné knize Pavla Nováčka Udržitelný rozvoj a také nejnovějšímu souboru textů na téma Globalizace shromážděných pod editorským vedením Václava Mezřického; náš dlouhodobý příznivec a autor Jiří Olšovský píše jednu ze svých filosofických reflexí na téma poezie Reinera Marii Rilkeho. Přečíst si dále můžete některý ze souboru esejí, které zvítězily v soutěži s tématem udržitelný způsob života vyhlášené Geografickým ústavem slovenské akademie věd v roce 2010 – pokud se podíváte do Novinek, tak zjistíte, že se lze zapojit i letos! K tématu studentských prací patří též stručná informace o metodě výuky pomocí případových studií, která dává zajímavé výsledky právě v oblasti toho, co studenti sami za sebe jsou schopni k různým tématům říci. Přinášíme samozřejmě i texty jiné, například komentujeme aktuální dění v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj – ale to si již z našeho přehledu vyberte sami…
Nakonec jen drobné upozornění ‑ možná jste si všimli různých vylepšení rázu technického (Envigogika byla převedena do nové verze redakčního systému), která by měla být následována i novotami obsahovými – například budeme pracovat na anglické části našeho časopisu. Ale samozřejmě bez toho, že bychom dále rozvíjeli dialog s vámi, našimi autory, recenzenty a čtenáři, to nepůjde.
A tak přejeme vám všem, abyste spolu s námi vstupovali do dění vždy, když se teprve děje anebo se dokonce utváří jeho základní předpoklady – a to nejen do dění přírodního, utvářeného rytmickými proudy energií, toky tělesných tekutin a výměnou informací ve všech myslitelných podobách. Sami sobě pak přejeme, abyste (si s námi) psali o tom, co zkušenost dějícího se dění (vám či obecně) přináší.
Za Envigogiku
Jana a Jirka Dlouzí

Article Details

How to Cite
Dlouhá, J. (2011). Editorial 2011/VI/1. Envigogika, 6(1). https://doi.org/10.14712/18023061.221
Section
Editorial
Author Biography

Jana Dlouhá

RNDr. Jana Dlouhá, Ph.D. Odpovědný redaktor Envigogiky. Vystudovala obor ochrana životního prostředí (PřF UK) a postgraduálně filozofii výchovy (PedF UK). V současné době působí v Centru pro otázky životního prostředí UK; zabývá se především tvorbou výukových textů a koordinací vzdělávacích programů